Článek
Již dříve jste prohlásil, že když manželka uslyšela vaše jméno v nominaci, rozbrečela se. Jaká byla vaše reakce?
Je pravda, že manželka se rozbrečela, byla na mě strašně hrdá. I poslední týdny mi pořád připomíná, že jedu na olympiádu, abych si to užíval. Já jsem z toho byl v šoku, protože jsem absolutně nepočítal s tím, že pojedu. Spíš jsem si plánoval, že pojedeme s Magnitogorskem do Dubaje, kam vezmeme i celé rodiny a budeme odpočívat u moře.
Z vašich slov je jasné, že žena blížící se vrchol sezóny silně prožívá, že?
Strašně moc mi fandí. Ví, že před sedmi roky, kdy mě Pardubice nechtěly, jsem procházel těžkým obdobím. Byl jsem poslán na hostování, do toho jsme navíc měli problémy s dcerou, která šla na operaci. Manželka se se mnou raduje z každého úspěchu, ať už to bylo mistrovství světa nebo teď olympiáda. Je to můj obrovský fanoušek a všechno bere ještě emotivněji než já.
Kdy se ono těžké období začalo ubírat k lepšímu?
Po mistrovské sezóně s Pardubicemi (sezóna 2004/05 - pozn. aut.), kdy hodně hráčů odešlo. Začal se rodit nový tým, trenéři mi na ledě dali víc důvěry. Člověk si pak začne víc věřit, dovolí si víc než ve čtvrté pětce. Moje výkonnost šla nahoru. Další zlom pak nastal, když mě trenér Růžička vzal na mistrovství světa (v roce 2006 - pozn. aut.). Už to pro mě bylo šokem.
Kdyby vám někdo právě před sedmi lety řekl, že si v jednom týmu zahrajete s Jágrem, jak byste mu odpověděl?
Jak bych mu mohl odpovědět? Ani bych si nedokázal představit, že budu v letadle sedět vedle Jágra směr Vancouver. Řekl bych mu, že to nejde. Že se to nikdy nestane. V životě by mě nenapadlo, že tam budu. Na olympiádě! Maximálně bych jel na letní, až skončím s hokejem. Kdyby teda vymysleli nějaký nový sport...
Kouč Růžička při nominaci říkal, že jste typem hráče, který by inkasovanému gólu klidně zabránil vlastní hlavou. Sedí to?
Samozřejmě že bych to udělal. V Magnitogorsku, i v národním týmu. Myslím, že by to udělal každý hráč.
Během sezóny jste nikdy neodmítl zúčastnit se podniku Euro Hockey Tour, což mohlo být pro olympijskou nominaci vaším plusem. Skutečně jste nikdy nezauvažoval, že byste se Růžičkovi z EHT omluvil?
Člověk je po spoustě zápasech a dlouhých přeletech v Rusku samozřejmě unavený, ale nikdy mě nenapadlo vzít telefon a říct, že mi něco je. Nevím ale jak velkou roli to hrálo.
Na hrách můžete své výkony ukázat i škarohlídům, kteří o vás pochybují...
Nechci zklamat a odehrát špatný turnaj. Aby si pak na mě lidi neukazovali, že jsem tam byl neprávem.
Už jste si stačil uvědomit, jaké hvězdy se ve Vancouveru představí?
Všechny! Třeba co se týče ruského útoku, to je jeden hvězdný hráč vedle druhého. Ale my se nemáme čeho bát, nikoho se nezalekneme.
Jak se těšíte na souboje s Malkinem a Ovečkinem?
Těším se, oba jsem potkal už na šampionátu. Ale těším se na celý turnaj, až to proti Slovensku vypukne. Bude to obrovský zážitek.
Vzkázal vám něco spoluhráč z Magnitogorsku Jan Marek?
Spolu s Jardou Kudrnou mi popřáli štěstí, hlavně abych jim prý přivezl nějaké dárečky.
A ruští spoluhráči? Hecovali jste se vzájemně?
Tak hecovali... Spíš si z nás dělali srandu, že tam jedeme jen na výlet. Oni uznávají jen sebe, maximálně ještě Kanadu, se kterou, si myslí, že budou hrát finále. Na Euro Hockey Tour nás pořád porážejí, takže nás berou jen do počtu. Prostě jsou zvláštní. Když to řeknu na plnou pusu, pořád mají takové zbytečné kecy. Ale my si jedeme pro úspěch a pakliže dovezeme medaili, budeme spokojení. Pak už nám může být jedno, co říkají Rusové.
Měl stejné narážky i zkušený Sergej Fjodorov, další hráč „Magnitky“?
Právě že on ne. Než jsme z Magnitogorsku odletěli domů, popřáli jsme si hlavně zdraví, štěstí moc ne. Moc nechci, aby ho Rusové měli.
Očekáváte tedy, že zápas se sbornou v základní skupině bude vyhrocený?
Rusko je silné po všech stránkách. Ale je pravda, že mají hráče, kteří se nechají dost vyhecovat. Ale nemyslím si, že jen tento zápas bude extra vyhecovaný. Všechna utkání se budou hrát na sto dvacet procent.
V čem by mohla být síla českého výběru?
V kolektivu. I když zrovna o Rusech se vždy říkalo, že jsou individualisté, ale podívejte se, jak odehráli poslední dvě mistrovství světa. Trenér Bykov to dal do kupy a nyní hrají kolektivněji.
Těšíte se, že se ve Vancouveru podíváte i na jiné sporty?
S Pepou Vašíčkem jsme plánovali, že bychom ještě před začátkem hokeje chtěli obhlédnout i nějaké jiné sporty. Program jsem sice ještě nestudoval, ale vím, na co chci jít určitě. To jsou skoky na lyžích. Doufám, že na to čas vyjde.
Koho z olympioniků obdivujete?
Spíš bych mluvil o našich hvězdách, kterým budu držet palce. Hlavně rodačce ze Žďáru nad Sázavou Martině Sáblíkové. Hodně věřím, že dvě zlaté získá. Ale jsou tam i další želízka v ohni, která by mohla udělat zlato.
