Článek
Jak jste se popasovali s tréninkem předtím, než vás pustí do skikrosové trati?
Čtyři dny jsme jezdili do Whistleru, jinak to nešlo. Vyjížděli jsme v osm ráno a vraceli se v osm večer, takže ty čtyři dny uběhly strašně rychle. Spali jsme v autě a lyžovali. Jinak jezdíme na Grouse, což je kousek od Vancouveru. Ráno nějaké jídlo, pak rychle na kopec. Potom lyže, testování a večer přijede Tomáš Lučan (fyzioterapeut), aby nás srovnal. Pak do postele a další den znova. Těch hodin, kdy si fakt odpočinu, moc není.
Počasí se ve Vancouveru mění každý den, jak složité je vybrat správné mazání?
Náročné to docela je, ale už se nám podařilo nachystat několik párů na různé druhy sněhu.
V čem se ty páry liší?
Mám tři z loňska a šest z letoška, ty nejlepší. Vypadají podobně, trošku se liší v tom, že část z nich má jinou strukturu skluznice.
Ještě před olympiádou jste si chtěl někde vyčistit hlavu, kam jste zamířil?
Na tři dny jsme letěli do San Diega. Tam bylo skvěle, dvacet stupňů, bydleli jsme u pláže, kde každý den surfovalo aspoň deset lidí.
I vy?
Já ne, bojím se nachlazení. Měl jsem navíc trochu natažený stehno, nechtěl jsem si tím škubnout. Zašli jsme si s Láďou (trenér Augusta) na golf, jezdili na kole. Oddechli jsme si.
Natažené stehno z kvalifikace X-Games ještě cítíte?
Měl jsem ho asi před dvěma lety zraněné a bylo to nepříjemné, takže ho šetřím. Ale co jsem tady, trénuju naplno. Neomezuje mě to, jen když si zapínám botu, cítím, že to tam není úplně stoprocentní. I když já jsem si vždycky myslel, že to je tříslo, Láďa říká, že to je nejspíš stehno a Tomáš Lučan tvrdí, že to je možná kyčel....
Jak doma prožívá olympiádu vaše manželka s dcerou Lucinkou?
Lenka mi vždycky napíše něco zajímavého, co se tady stalo a já o tom ani nevím. Olympiádu sledují, ale těší se, až přijedu domů.
