Článek
Co si budete z této olympiády pamatovat?
Že to byla nádhera, zážitek, fantazie a poděkování patří všem, kteří nám fandili. Pro mě byl zážitek i to, kolik lidí nám drželo palce, kolik jich tady bylo. A jestli nás chtějí přijet pozdravit na letiště, tak 2. března bychom měli asi v 17:40 přistát na Ruzyni letem z Londýna.
Martina doufá, že ji ani takový obrovský úspěch nezmění. Věříte, že to ustojí?
Martina to ustojí a užije si to.
Ale tlak na ni jako na dvojnásobnou olympijskou vítězku bude asi obrovský.
Větší tlak, než byl tady na olympiádě, už na ni být nemůže. Vždyť Martina vyhrávala čtyři roky a sportovec taky jednou musí prohrát. Jsem rád, že to nebylo zrovna tady.
Zažil jste někdy něco krásnějšího než ten pocit tady?
V mém věku zažívám pořád nové a nové krásné věci. Platí rčení: Vím, že nic nevím. Možná přijdou ještě lepší chvilky, nevím.
Takže pořád zrajete?
Já jsem puberťák, to zrání mě teprve čeká. (smích)
Jaká byla vaše poslední slova směrem k Martině před závodem?
„Dej si bacha při rozběhu, ať si nestoupneš na špunt.“ Pak už jsem jí neměl co říct, všechno jsme si řekli předtím.
O den dříve doplatil na chybu svého trenéra Nizozemec Kramer, jasný favorit mužské desítky. Neděsilo vás to?
To ne. Spíš jsem se bál, aby se něco nestalo s materiálem. Mockrát už se stalo, že se na startu rozsypaly brusle. Zkontroloval jsem to já i Martina. Vozím kombinačky, dotáhly se šroubky, zkouším pružiny... Snažíme se nic nepodcenit, přebrušovali jsme padesát minut před závodem brusle, nezdály se mi ostré. Je toho hodně.
Po olympiádě v Turíně jste doufal, že se do Vancouveru odrazíte z českého ledu. Hala se dosud nepostavila, věříte, že do Soči už opravdu z českého ledu vyrazíte?
Já věřím, že se letos začne hrabat do země. A pokud se začne, tak se do Soči určitě odrazíme z České republiky.
