Článek
Výkon Ščasného mužstva v nedělní konfrontaci se Slavií se sice zarputile opakovanému trenérovu tvrzení přiblížil, ale nezapomínejme, že šlo o derby. A v něm se veškeré rozdíly stírají a eliminují, což ostatně připomínali oba trenéři.
Tentokrát šlo navíc o derby dušičkové, čemuž odpovídalo vystoupení slávistických fotbalistů. Jejich hra, mentální rozpoložení, stejně jako entusiasmus, jenž by se dal v takovémto utkání očekávat a s nímž zákonitě kalkuloval kouč Trpišovský, se totiž halily do stejně mlhavě pochmurné šedi, jaká objímala v nedělním podvečeru Letnou a celou Prahu.
I ze soupeřova rozpoložení tudíž Sparta profitovala. Ale nejen z něho... Těžila z daleko lepšího pohybu, schopnosti adaptovat se na terén, byla živější, zarputilejší, odhodlanější. A navíc hrála ve svém fotbalovém chrámu, což je faktor, s nímž pro změnu kalkuloval její kouč.
Martin Frýdek (vlevo) ze Sparty a Peter Oladeji Olayinka ze Slavie.
Vít Šimánek
I proto dokázala zareagovat na inkasovaný gól a otočit skóre pro ni nepříznivě se vyvíjejícího duelu, což bývá jindy - a na cizích hřištích pak obzvlášť - neskonalý problém. I proto byla hodinu lepším mužstvem, takže trenérovo tvrzení tentokrát mohla konečně stvrdit i výsledkem.
Nestvrdila.
I ve svém chrámu totiž dál platí za chyby, jež už se staly letenským evergreenem. Za Stramaccioniho, stejně jako za Hapala či teď za Ščasného, v zápasech s Plzní, Olomoucí, stejně jako v neděli se Slavií.
Dva góly inkasované po standardních situacích sehraných ke všemu jako přes kopírák nepředstavují jen pouhý individuální úlet zrozený ze ztráty koncentrace či nerespektování taktických příkazů. V podání Sparty se jedná o permanentně se opakující selhání, jemuž se koneckonců podivovali i slávističtí hráči. Zvláště při výškově převaze, kterou domácí obránci ve vlastní šestnáctce měli, zejména při vědomí, že takovéto chyby provázejí Spartu dlouhodobě, ale odstranit je není schopen žádný trenér.
I v derby Spartu dostihly, a proto Ščasného tvrzení nedošlo ani tentokrát naplnění.
Brankář Sparty Florin Nita zachytává centr soupeře.
Sparta v údobí internacionalizace, jak současnou etapu nazývá sám její majitel Křetínský, jistý kus cesty ušla, ale je víc než troufalé tvrdit, že její mužstvo je lepší než slávistické.
Výsledky tomu neodpovídají. Postavení v tabulce už teprve ne. O přetrvávajících chybách, hluchých pasážích a proměnách mužstva na soupeřových hřištích a domácím stadionu nemluvě.
Sparťanský kouč může svou pravdu opakovat třeba stokrát, ale dokud se současným týmem nesvede to, co dokázal na Letné před dvěma desetiletími, půjde o pravdu sloužící leda k pobaveným úsměvům.
Ani stokrát opakované tvrzení se totiž pod zorným úhlem výsledků a postavení v domácí hierarchii pravdou nestane.
Šestnáct ligových kol a pět zápasů nadstavby k tomu se ovšem ještě nabízí k tomu, aby Ščasný svou pravdu dokázal.
Naštěstí pro něho i celou Spartu.
| Zdeněk Pavlis pracuje přes čtyřicet let jako sportovní novinář a publicista. Působil v redakcích Zemědělských a poté Zemských novin, Lidových novin, Svobodného slova a nyní publikuje na nejnavštěvovanějším českém sportovním internetovém portálu www.sport.cz, a to od roku 2008. Celé desetiletí spolupracoval se slovenským fotbalovým týdeníkem Tip. Od roku 2001 je předsedou Klubu sportovních novinářů ČR. Napsal více než dvacet knih. Například: 50x Fotbalista roku, Čaroděj, Djoker Novak Djokovič, Josef Bican – Pepi, Klub ligových kanonýrů, Králové fotbalu, Petr Čech: Mr. Perfect, Zlatý míč, Gianluigi Buffon: superman Gigi. Je držitelem Ceny Egona Erwina Kische udělované českým a slovenským spisovatelům za literaturu faktu. |
