Hlavní obsah

GLOSA: Ani slávistický brutální fotbal handicapy nesmaže, z tuzemských poměrů však k evropskému úspěchu vede

Dál a výš už se těžko dostanou. A nic na tom nemění, že brutální slávistický fotbal v brutální skupině Ligy mistrů poskládané z evropských top týmů na soupeře platil, i když přinesl Pražanům hodně skromný bodový profit. Dojem ale na evropské scéně zanechali, i patřičné renomé si získali, a právě díky oné brutalitě připomínané po posledním zápase skupiny koučem Dortmundu Lucienem Favrem se výkonnostně posunuli takřka na úroveň protivníků.

Sestřih zápasu Ligy mistrů Dortmund - SlaviaVideo: O2 TV Sport

 
Článek

Takřka, protože do formátu a kvalit Dortmundu, Interu a hlavně vítěze skupiny Barcelony Slavii stále chybí některé základní premisy představující hranu, za kterou se sčítá vyšší bodový zisk promítající se do postupu a tudíž úspěchu.

Sportovního a pochopitelně i finančního.

Brutálním fotbalem vyplněným až neuvěřitelným počtem naběhaných kilometrů sice Trpišovského tým ony handicapy stírá, ale neeliminuje, což se opětovně potvrdilo jak v úterní noci na Vestfálském stadionu, tak i v předchozích konfrontacích základní skupiny.

„Střelecká produktivita a zužitkování příležitostí, které si sice i se soupeři kalibru Dortmundu, Interu či Barcelony připravíme až v neskutečném počtu, ale nevyužijeme jich, je prvním z nich," byl znovu nucen přiznat trenér Jindřich Trpišovský poté, co jeho mužstvo nevyhrálo ve skupině ani jedno utkání, i když právě v Dortmundu mělo šancí minimálně na dva zápasy, takže duel mohl opravdu skončit 5:5, jak si v nadsázce přál.

„Kvalita v práci s míčem, a hlavně při prvním dotyku s ním, dalším," předhodil další handicap, který nelze absolvovanými kilometry nahradit, natož eliminovat.

Slavia dosáhla na svůj vrchol

I proto skončilo slávistické putování pohárovou Evropou v základní skupině. I proto se ani přestup do Evropské ligy nekonal. Proto dosáhl český mistr na vrchol svůj a tím i na vrchol tuzemského klubového fotbalu. Za současné konstelace panující na evropské klubové scéně je totiž už účast v základní fázi Champions League pro vyslance českého fotbalu velkým úspěchem.

Sportovním, stejně jako finančním, protože letošní bonus 436 milionů korun plynoucí z účasti v Lize mistrů není pro Slavii rozhodně zanedbatelný.

Víceméně fantazírováním zavání úvahy, že by se tento profit mohl posunout dál a výš. Pochopitelně že by podobné úvahy nemusely být zase až tak scestné, kdyby los neposlal Slavii do tak brutální skupiny, v níž účinkovala, a zachoval se k ní přívětivěji. Jako třeba před rokem k Plzni, když se potkala s Realem Madrid, AS Řím a CSKA Moskva, nasbírala sedm bodů a na jaře si proto zahrála Evropskou ligu.

Foto: Leon Kuegeler, Reuters

Tomáš Souček slaví svou trefu do sítě Dortmundu

Na opakující se náklonnost osudu však spoléhat nelze a žonglovat s různými „kdyby" už teprve nemá smysl.

Pragmaticky uvažující Trpišovský ostatně podobné hrátky a spekulace odmítal už v průběhu bojů ve skupině. Není totiž vůbec jisté, zda by brutální fotbal praktikovaný jeho týmem byl stejně platný a účinný v konfrontacích s protivníky, který se řídí obdobnou filosofií a jsou podobnou cestou, protože si jsou také vědomé svých limitů a handicapů.

Jeho bezprostřední nadřízený, a ještě větší fotbalový pragmatik Jan Nezmar se k trenérovi přidával. Vědom si toho, že Trpišovským vytyčený azimut je vzhledem k tuzemským fotbalovým reáliím vlastně jedinou možností, jak do Evropy proniknout, dosáhnout v ní  úspěchu a dostat se k prahu vlastních možností.

Slavia na něm stanula. Účastí v Lize mistrů, způsobem, jímž se v ní prezentovala. Samozřejmě by bylo krásné, kdyby dění uplynulých čtyř měsíců zafixovala do klubových genů napořád, opakovala ho rok co rok, posovala se dál a výš.

Zahladí sešívaní očekávané odchody?

Představa je to sice svůdná, ale opět poněkud scestná. Těžko předpokládat, že v Edenu zůstane i pro příští sezonu kámen na kameni a žádné kolečko z fungujícího soukolí nevypadne. Klubové finanční aspekty svou roli sehrají, osobní zájmy jednotlivých hráčů rovněž. Jedno, zda finanční nebo fotbalové... Vždyť interes zahraničních zájemců o Součka, Koláře, Bořila a spol. každým odehraným zápasem narůstal a odolávat mu nepůjde napořád.

Nezmarovi s Trpišovským proto nezbude než hledat, doplňovat, dosazovat a nanovo pracovat, aby výkonnostní spirála Slavie mířila opět vzhůru. Samozřejmě k brutálnímu fotbalu naplněnému pohybem, agresivitou, presinkem a nezbytnému riskování, pochopitelně k Lize mistrů. Na tuzemské scéně to zase až tak zásadní problém nebude, neboť už teď hrají sešívaní svou vlastní soutěž, na evropské však potíž nastane.

Hlavně proto, že česká liga má své limity a svůj výkonnostní strop, takže zápasy s Karvinou, Příbramí, Opavou a spol. nově formované slávistické ekipě nikdy nenahradí zkušenosti a poznání z duelů s Dortmundem, Interem či Barcelonou či ze zápasů s Chelsea a Sevillou v předchozí sezoně. Natož aby odstranily handicapy, které Pražany limitovaly.

I proto bude repríza startu v základní skupině Champions League pro českého mistra úspěchem.

Zdeněk Pavlis pracuje přes čtyřicet let jako sportovní novinář a publicista. Působil v redakcích Zemědělských a poté Zemských novin, Lidových novin, Svobodného slova a nyní publikuje na nejnavštěvovanějším českém sportovním internetovém portálu www.sport.cz, a to od roku 2008. Celé desetiletí spolupracoval se slovenským fotbalovým týdeníkem Tip. Od roku 2001 je předsedou Klubu sportovních novinářů ČR. Napsal více než dvacet knih. Například: 50x Fotbalista roku, Čaroděj, Djoker Novak Djokovič, Josef Bican – Pepi, Klub ligových kanonýrů, Králové fotbalu, Petr Čech: Mr. Perfect, Zlatý míč, Gianluigi Buffon: superman Gigi, Železná Sparta, Od Bicana k Lafatovi. Je držitelem Ceny Egona Erwina Kische udělované českým a slovenským spisovatelům za literaturu faktu.

Reklama

Související témata: