Článek
Tito soupeři se na kurtu ve vzájemném duelu doposud neutkali. Není to však nikterak velká náhoda, jelikož Lisnard nikdy nepatřil mezi tenisovou špičku a naopak Almagro se do ní poměrně rychle dostal.
Především na antuce patří Nicolas Almagro k tomu nejlepšímu, co poslední tenisové období nabízí. Na tvrdém povrchu mu to až tak neklape, což potvrdil na konci loňského roku a v úvodu toho letošního, kdy se do závěrečných zápasů na turnajích nedostal.
Antuka je pro Almagra úplně něco jiného, což dokázal v Costa Do Sauipe, kde nenašel přemožitele a radoval se z úvodního letošního turnajového titulu. Ve svém vítězném tažení pokračoval i v Buenos Aires, ale ve čtvrtfinále ho zastavilo svalové zranění v zápase s Juanem Ignaciem Chelou. Do pořádku se dal Španěl velmi rychle a hned na dalším podniku v Acapulco porazil ve finále Davida Nalbandiana, díky čemuž mohl slavit už svůj druhý letošní titul. Z oranžového povrchu si odskočil na chvilku k tvrdému, ale v Indian Wells ani Miami se nikterak radovat nemohl.
Minulý týden ve Valencii to však byla jiná káva. Almagro bez sebemenšího klopýtnutí dokráčel do finále, v němž byl opravdu blizoučko k vítězství, když vedl v rozhodujícím setu 5:2. Jeho krajan David Ferrer ale prokázal svou bojovnou povahu a zápas nakonec vyhrál v tiebreaku třetího setu. „Měl jsem titul tak blízko. Cítím se, jakoby mi ho někdo ukradl,“ konstatoval po finále Almagro.
Vysoké ambice má Španěl bezesporu i nyní v Monaku, kde se na úvod střetne s domácí nadějí. Jean-Rene Lisnard není rozhodně nejznámější tenisové jméno, ale pořadatelé probíhajícího turnaje série Masters monackého rodáka neopomenuli. Může za to především Lisnardova forma, díky které se za poslední měsíc radoval ze dvou titulů na turnajích nižší kategorie a Monaku vybojoval postup do druhého kola druhé výkonnostní skupiny Davis Cupu přes Řecko.
