Bylo mi hrozně. Nejhůř, přiznává Siniaková o momentech, kdy byla míček od porážky

Hrozně! Nejhůř. Ale dokud není dohraný poslední míč, tak se hraje dál a já pořád bojovala.

Nejtěžší bylo, když jsem cítila, že hraju fakt dobře, ale už jsem nevěděla, co mám přidat, a najednou se to začalo otáčet. Prostě nahoru dolů, hrála jsem skvěle, ale prohrávala jsem. Děkuju lidem, že mi tak věřili a že jsem to nakonec dotáhla.

Byly to nekonečné výměny. Už jsem cítila, že to na mě dopadá, a to si myslím, že mám dobrou kondici. Jsem ráda, že se to otočilo oproti loňsku, kdy jsem byla taky jednička a prohrály jsme v Americe. Při nominaci jsem to ani nečekala, protože tam byly Petra i Karolína, ale najednou jsem byla první hráčka. Hrozně si toho vážím.

Moc to pro mě znamená, snila jsem o tom, takhle ukončit sezonu. Pro mě je to něco nového, jsem strašně ráda, že jsem byla součástí týmu.

Snad to půjde ještě nahoru, příští rok bude docela zkouška. Cíle jsou větší, ale neřeknu je.