Hlavní obsah

Děsivé vzpomínky slavné tenistky! Čelila depresím i útoku nožem

V šestnácti letech byla na vrcholu. Na začátku devadesátých let vládla ženskému tenisu. Její obouručné údery doprovázené hlasitým hekáním, které řada diváků nenáviděla, byly postrachem pro každou soupeřku. Teď se bývalá tenisová hvězda Monica Selešová v 46 letech rozhodla poodkrýt tajemství její mimořádné kariéry. A některá příznání fanoušky i po letech šokují. Vidět jsou peníze a sláva, ale co bylo dál?

Foto: Profimedia.cz

Bývalá tenisová hvězda Monica Selešová.

Článek

První zlom přišel pro mladou slečnu, která se narodila v Novém Sadu v tehdejší Jugoslávii (nyní v Srbsku), v pouhých 16 letech a 189 dnech. Porazila slavnou Němku Steffi Grafovou ve finále French Open a stala se nejmladší vítězkou grandslamového turnaje. Historický zápis už sice v roce 1997 vymazala Švýcarka Martina Hingisová triumfem na Australian Open (16 let a 117 dní), to však nic nemění na fantastickém výsledku.

Selešová byla v sedmém nebi, Paříž jí ležela u nohou a tenisový svět také. Brzy ale také přišlo první varování. Grandslamovou vítězku oslovila na večírku pro vítězku French Open americká televizní hvězda Johnny Carson. „Vždycky jsem byla fanynkou jeho show," vzpomíná Selešová. „Řekl mi, že můj život od nynějška nebude stejný. Tehdy jsem si jen pomyslela, to mi tedy říkáš novinku," nebrala slova příliš vážně.

Jenže změna přišla obrovská. Veřejnost už ji brala jako hvězdičku, který porazila německou superstaru a tlak na mladou tenistku narůstal. Byla považována spolu s Jennifer Capriatiovou za mega-talent. Jenže na takový život nebyly mladé slečny připraveny. „Byly jsme dvě děti, které byly pod mimořádným tlakem. Jen jsme se snažili najít cestu a neměli jsme mnoho lidí, s nimiž bychom si mohli promluvit," přiznává Selešová.

Tenisu obětovala vše a přišly další úspěchy. Čtyřikrát vyhrála Australian Open, třikrát Roland Garros, dvakrát US Open. Tlak, pod kterým byla, však byl větší a větší. Když navíc přišel osudový den číslo 2, bylo zle. Psal se třicátý duben 1993, , kdy tenistku během střídání stran při zápase s Bulharkou Magdalenou Malejevovou napadl šílený fanoušek Günter Parche. Fyzicky neutrpěla tehdy devatenáctiletá tenistka žádnou velkou újmu, o to větší šrám zůstal na její duši. Selešová od té chvíle trpěla posttraumatickou stresovou poruchou a depresemí. Přidala se i dlouhodobá porucha příjmu potravy.

Bývalá tenistka přiznává, že se s ní ale zatočil svět už po prvním velkém triumfu. „Netušila jsem, co se se mnou stane. Najednou všichni na ulici křičeli: Podívejte se, to je ona," vzpomíná Selešová. „Bylo mi šestnáct a dělo se to čtyřiadvacet hodin denně. V sedmnácti jsem neměla téměř žádné přátele. V tenisovém světě mezi sebou lidé opravdu nemluvili. A mimo tenis? Jak jsem měla s lidmi zůstat v kontaktu, když nebyl k dispozici internet? Měli jsme hotelový telefon," pokračuje ve vyznání o situaci staré třicet let Selešová.

Léta dospívání byla pro ni pořádně složitá. „Měnilo se mé tělo, byly tam věci spojené s dospíváním. Byla tam chuť vzdorovat, radovat se, pak zase přišla deprese. Máma s tátou se snažili udělat, co mohli, ale jinak jsem neměla nikoho, s kým bych si mohla promluvit. Říkala jsem si, že jestli tohle ve zdraví přežiju, musím o tom všem jednou promluvit," říká Selešová.

A to také udělala. Stará se o mladé sportovce a mluví s nimi o duševních problémech. Byla také moc šťastná, když se mladičká Coco Gauffová po úspěchu veřejně rozhodla hovořit o svých psychických potížích. „Byla jsem velmi šťastná, když o tom Coco promluvila! Je to velmi důležité téma," říká Selešová. „Také otevřeně mluvím se svými sportovci třeba o poruchách příjmu potravy, které jsem sama před lety měla."

Podle Selešové je důležité, aby mladí hráči také slyšeli, že hvězdy čelí takovým problémům. Je ráda, když čelí dotazům, zda byla pod tlakem. „Ale pro někoho už jsem možná trochu dinosaurus," usměje se. Přiznává, že když v minulosti někdo otevřeně hovořil o svých pocitech, tradovalo se, že jeho výkony půjdou dolů a nebude konkurovat nejlepším. „To ale už dnes neplatí, právě taková věc jednotlivce posílí," říká s úlevou.

Zároveň přiznává, že současná generace je na tom v řadě ohledů lépe. Panuje zdravější atmosféra, doprovody hráčů jsou početnější. „Se mnou cestoval jen táta a sparingpartner. V dnešní době je lidí kolem hráče víc. Já jsem svoje problémy držela v sobě, byl to obrovský vnitřní boj," svěřuje se.

„Prorazit mezi nejlepší je pořád hodně těžké. Musíte být vytrvalí, odhodlaní tvrdě pracovat. Navíc jsou tu sociální sítě, které můžou komplikovat život mladých sportovců. Ale stojím si za tím, že dnešní doba je pro mladé lepší, než byla ta moje," dodává bývalá tenisová hvězda.

Reklama