Článek
„Už to tak vypadá,“ povzdechl si Dlouhý. „Jedeme hrát do Paříže a potom na Turnaj mistrů. No a pak to budeme muset nějak rozlousknout.“
Jejich společné tenisové plány se začaly bortit na americkém turné. „Nebylo to ono. Třikrát jsme tam prohráli už v prvním kole. To byla poslední kapka, po které jsme si řekli, že to zkusíme každý s někým jiným,“ řekl Dlouhý.
Začátek sezóny přitom vypadal náramně. „Mnohem líp než v roce 2009.“ Se sedmatřicetiletým Indem vyhráli turnaj v Miami, v Paříži si zopakovali finále, ale už tehdy museli občas hodně nahlas pročistit atmosféru. No a pak přišel propad.
„Ve Wimbledonu jsme klekli 7:5 v pátým setu, na US Open 6:4 ve třetím, ale holt byly to porážky...“ Nevalné výsledky byly rovněž hlavním důvodem, proč daviscupový kapitán Jaroslav Navrátil nevzal Dlouhého na semifinále do Srbska, a vysloužil si tak udivené reakce deblové světové jedničky Nenada Zimonjiče. „Já si o tom myslím svoje, ale komentovat to radši nebudu,“ posteskl si Dlouhý.
Na konci roku ho teď nejspíš nemine pátrání po novém stálém spoluhráči. „Už je docela pozdě, ale snad by s tím neměl být problém... Chtěl bych ale říct, že i když se s Leanderem tenisově rozejdeme, dál zůstaneme kámoši. Prožil jsem s ním skvělý roky a strašně moc mi daly,“ nechal se slyšet devátý deblista světového žebříčku.
