Článek
Před pěti lety jste měl u jména ve světovém žebříčku pětku. Jak se člověk vyrovnává s faktem, že už není tím top deblistou, který hraje finále na Roland Garros a ve Flushing Meadows?Začal jsem teď zase pořádně makat a trénovat. Chci výš a uvidíme, kam až to půjde.
K tomu byste potřeboval stálého parťáka, ale vy jste jich za dvě sezóny vystřídal na kurtu přes třicet.Je jich moc, protože se kvůli žebříčku nedostanu na všechny turnaje, které bych chtěl, tak se musím domlouvat jeden turnaj tak a jeden jinak. Každý týden musím něco vymýšlet. Potřebuju uhrát něco pořádného, aby se žebříček zlepšil. Získat někoho stálého není v půlce sezóny tak lehké. Ale když někdo uvidí, jak jsem se dostal zase výš, tak se dá vrátit k normálním vztahům a bude to zase dobrý.
Jak se to seběhlo, že hráč světové špičky se najednou propadá a propadá?Všechno se mi dlouho dařilo a najednou to už nešlo. Asi jsem začal i špatně přemýšlet. Neumím to popsat, ale může se to stát každému, že přestane na pár měsíců vyhrávat, přestane ho to bavit a spadne do takového šedého průměru. Pak je zase těžké se hrabat nahoru. Já byl až někde kolem 130. místa. Najednou jsem neměl šanci hrát velké turnaje, ale postupně přes ty menší se dostávám zpátky. Jsem na půli cesty.
K průvodním znakům žebříčkového pádu patří i menší prémie.Určitě se to ale dá nějak přežít. Nemá to tak významnou sílu v tom, jestli mě baví nebo nebaví tenis. Určitě nemáte menší motivaci jen proto, že jedete na menší turnaj
Grandslamové tituly jste vyhrál s Indem Paesem, ale dobře se odvíjel i začátek vaší spolupráce s Australanem Hanleym v roce 2011. Proč vlastně skončila tak náhle?Určitě se to dalo vydržet delší dobu. Nebylo to osobní, ale v tu chvíli jsem si myslel, že to bude lepší jinak. Jestli to byla chyba nebo ne, o tom se dá diskutovat, ale už se to nedá vrátit.
Jste ještě v kontaktu s Paesem?On se ozve, ale nejsme kamarádi. Byl to byznys, který skončil. Víme o sobě, ale nějak si nevoláme.
Chvíli to vypadalo, že byste mohl utvořit deblový pár s Francouzem Clémentem, ale ani to nemělo dlouhého trvání.Bohužel končil kariéru. Když Francouzi nemůžou hrát singl na nejvyšší úrovni, tak už se deblem moc nezaobírají. Nechtějí si tím nějak prodlužovat kariéru. On se ale stal kapitánem daviscupového týmu, takže u tenisu zůstal v trochu jiné roli.
Do daviscupového týmu jste patřil i vy. Pozvánky chodily od roku 2006 do roku 2011, hrál jste I finále v Barceloně. O triumfy z let 2012 a 2013 jste ale přišel. Mrzí to?Nevím, jestli mám říct zaplaťpánbůh, nebo bohužel, že už tam nejsem... V týmu jsou kluci, kteří to vyhráli, takže je to v pořádku. Neštve mě to, není v tom zloba.
Hodně se mluvilo o tom, že by v týmu měl být deblista, aby mohl zaskočit v případě, že jeden z dvojice Berdych-Štěpánek nebude moci nastoupit. Jako tomu bylo třeba loni ve Švýcarsku, nebo v Kazachstánu. A opravdu přišly problémy.Většinou to ale víceméně kluci táhli ve dvou lidech od roku 2007. Fyzicky to vydrželi a jen v pár případech měl debl jiné složení.
Sledujete pořád Davis Cup, i když pozvánky už nechodí?Když někam přijdu a běží to tam, tak se podívám, ale abych si kvůli tomu zapínal televizi, to ne.
Vážně jste se nedíval ani na předloňské pražské finále se Španěly?Ne, nějak mě to nelákalo. Davis Cup už prostě nesleduju. A dál bych to moc nechtěl komentovat.
Pro deblistu není jednatřicet žádný věk, změnil se vám ale po třicítce nějak život?Oženil jsem se, mám dceru Emu, takže prioritou je hlavně rodina. Už nemám čas přemýšlet nad kravinama. Zase mě tenis začal víc bavit, nějaká kvalita tam pořád je a taky se docela dobře hojím...
