Článek
Federer v březnu prohrál ve finále turnaje Masters v Indian Wells v třísetové bitvě s Djokovičem, následně vynechal turnaj v Miami a na začátku antukové sezóny v Monte Carlu nestačil ve svém druhém zápase na Gaela Monfilse.
„Teď prostě doufám, že budu hrát dobře v Istanbulu, Madridu a Paříži. Na French Open bych chtěl minimálně do semifinále. Zlatým hřebem celé sezóny pak pro mě bude travnatá sezóna v Halle a ve Wimbledonu," nastínil své představy.
Po loňském vítězství v Davis Cupu je jeho sbírka úspěchů prakticky kompletní, ale na odchod z tenisové scény vůbec nepomýšlí. „Překvapuje mě, že i ve 34 letech a po sedmnácti sezónách jsem ještě na okruhu. Ale mým cílem vždy bylo hrát co nejdéle. I já jsem třeba dříve těžil z toho, že jsem si mohl ještě zahrát proti André Agassimu," zavzpomínal na duely s někdejší legendou.
I přes relativní neúspěch v Monte Carlu si udržel v žebříčku ATP druhou příčku, o pozici na rankingu se nicméně tolik nezajímá, prim pro něj hrají především samotná vítězství.
Máme něco speciálního
„Na umístění je nejdůležitější být do osmého místa, díky čemuž se člověk vyhne těm nejlepším v úvodních kolech, jinak je mi ale fuk, jestli jsem šestý nebo desátý. To už raději být jedničkou," žertoval.
Nicméně stále si hájí příslušnost k elitní čtyřce spolu s Djokovičem, Nadalem a Murraym, na níž dlouhodobě a neúspěšně ostatní dotírají. „Všichni ti Berdychové, Raonicové, Nišikoriové jsou velmi dobří, ale my čtyři se držíme pořád vpředu. Myslím, že obzvlášť Djokovič, Nadal a já máme něco speciálního. Zahrajeme na všech površích, máme fyzickou, mentální i herní extra kapacitu, která nám umožňuje často vítězit," vysvětloval dominanci před zbytkem konkurence.
Federer navíc v sobě stále cítí stejný zápal do tenisu jako před léty. „Když jsem býval mladý, třeba jsem zahodil raketu do lesa a musel jsem ji tam pak hledat. Ale je fajn, že jsem měl tehdy v sobě ten oheň, který ve mně stále hoří," pochvaloval si Švýcar.
Nyní však musí zvládat objíždět turnaje po celém světě i se svojí početnou rodinou. „S tolika zavazadly už nejsem tak flexibilní, jsme spíš taková lavina. Je ale zábavné, že nás jezdí tolik, můžu se v té skupince schovat. Překvapuje mě, že i s tak velkou rodinou jsem schopen stále hrát na této úrovni," dodal Federer.