Článek
České fanoušky na sebe upozornila především vyřazením Petry Kvitové v pařížském osmifinále, ale pětadvacetiletá Švýcarka má letos za sebou velmi slušné výsledky. Vyhrála turnaje v Acapulku a Monterrey, v Indian Wells se zase probojovala do čtvrtfinále.
Jenže chybělo opravdu málo a na kurtech už se dávno nepohybovala. Její velmi slibně nastartovanou kariéru totiž kromě komplikovaného zranění levé nohy málem ukončil pro ni zničující vztah s otcem. Tedy věc, která není bohužel ve vrcholovém tenisu nijak výjimečná.
„Přesně před dvěma roky jsem si domlouvala stáž v pětihvězdičkovém hotelu. Tenisová kariéra už byla pro mě minulost, už jsem nechtěla hrát. Kamarádce jsem říkala: Výborně, budu teď servírovat kávu v restauracích. Určitě bych tu práci milovala," rozpovídala se rodačka z Lausanne o svých životních peripetiích nedávno pro francouzský magazín L´Equipe.
A skutečně jako servírka pracovala, před French Open tehdy ale obdržela email, že její umístění v žebříčku WTA ji opravňuje ke startu v kvalifikaci na antukovém grandslamu. Vzala si tedy volno v práci a dala tenisu ještě šanci.
Z práce rovnou na French Open
Sice prohrála v prvním kole, ale hra ji znovu chytla. A to natolik, že se vyšvihla na aktuální 24. místo na světě a nyní dokonce do semifinále Roland Garros.
Nicméně ani současné úspěchy jí ani zdaleka nedávají zapomenout na psychická traumata z minulosti spojené především s otcem a dlouholetým trenérem Igorem, s nímž se dodnes nestýká.
„Můj otec se o mě nikdy nezajímal jinak než na kurtu. Jenže být dobrým otcem neznamená jen to, že na dítě nahazujete míčky. Už jsem s ním přerušila kontakt a vůbec nijak nestrádám. Ukradl mi dětství i dospívání," mrzí ji dodnes.
Její jméno napovídá, že nemá švýcarský původ. Oba rodiče jsou maďarské národnosti, otec pochází z Transylvánie.
„Měl v sobě nezdravou touhu po úspěchu, po slávě. Chtěl být nejlepším koučem a neměl problém na mě řvát. Peníze? Ano to on chtěl strávit zbytek života v paláci. Hned jak jsem měla prvního sponzora, stal se naplno mým koučem, což byl nejhorší moment v mém životě," vzpomínala.
Aby se jí podařilo vyléčit šrámy na své duši a dát svému životu nový směr a impuls, vyhledala odbornou pomoc.
„Poslední dva roky pracuji s psychologem. Už vím, proč jsem nemohla dříve dosáhnout víc. Kdybych totiž já zářila, zářil by i on (otec). Po tom, co jsem si zažila, se moji známí často diví, že jsem neskončila na drogách či alkoholu," pokračovala.
„Jednu dobu jsem v Lausanne hodně pařila. Musel na mě být zoufalý pohled. Vlastně bylo svým způsobem dobře, že jsem byla zraněná. V roce 2013 jsem začala stáž ve Villars, v září jsem pak měla nastoupit na hotelovou školu. Možná se tam později vrátím," dodala.
