Článek
S pěti tituly a devíti finálovými účastmi je v historických tabulkách na druhém místě v těsném závěsu za Rogerem Federerem, přitom před svojí první účastí v roce 1981 prestižnímu podniku příliš nakloněný nebyl.
„Původně jsem nebyl moc nadšený z tenisu v hale, z davu fanoušků a celkové atmosféry. Ale rychle jsem si to oblíbil," rozpovídal se Lendl pro oficiální stránky ATP. Pocity z tehdejšího dějiště, newyorské Madison Square Garden, si dodnes živě vybavuje.
„Hrát v New York City před 19 000 diváky, to bylo elektrizující. Od stropu visela tak ohromná světelná tabule, že se dost zmenšil prostor pro lobování soupeře. Cigaretový kouř občas zamořil vzduch. Fanoušci byli nalepení přímo na kurtu a hlasitě podporovali své favority. Z té arény a její velké sportovní historie šel až strach," zavzpomínal.
Zatímco třeba na nevyzpytatelné wimbledonské trávě v deštivém Londýně nikdy titul nevybojoval, pevný povrch a stálé povětrnostní podmínky v hale na Turnaji mistrů jeho preciznímu přístupu k tenisu maximálně seděly.
Bitvy, na které nezapomene
„Tohle mé hře vyhovovalo. Třeba to, jak jsem při svém prvním titulu otočil finále s Gerulaitisem, když jsem prohrával 0:2 na sety a čelil mečbolu, na to nikdy nezapomenu," připomněl jeden ze svých legendárních zápasů, který vyhrál 6:7(5), 2:6, 7:6(6), 6:2, 6:4. (viz video)
Podobné drama zažil i v roce 1988, kdy neúspěšně otáčel finále s Borisem Beckerem: „To mi také zůstane v paměti. Doktoři mi radili, abych raději šetřil bolavé rameno, ale já jsem chtěl hrát. V tie breaku pátého setu jsem s Beckerem prohrál, když při mečbolu rozhodla výměnu o 37 úderech teč sítě."
Podobných bitev sehrál Lendl celou řadu a z jeho zkušeností také náležitě čerpá Andy Murray, jenž po obnovení spolupráce s ostravským rodákem nabral neskutečnou formu a vystoupal až na čelo světového žebříčku.
Ze všeho těží Murray
„Když jsem sám hrál, chtěl jsem jít na hranu možností, a to i ve výživě, fyzičce a psychické odolnosti. Teď to všechno využívám, abych získal výhodu pro Andyho. Musím sledovat neustále nové trendy v tenisu a také v jiných sportech. Jako hráč i trenér, chci ze sebe dostat to nejlepší," zopakoval svůj známý buldočí přístup.
Zároveň ale odmítl, že by byl jen nudným asketickým dříčem, za něhož je často považován.
„Na kurtu jsem byl vždy vážný, ale v soukromí jsem úplně jiný, vždy jsem rád vtipkoval. Pamatuju si, že před 20 lety se mě novinář z LA Times během interview zeptal: Od kdy jste tak vtipný? Říkal jsem mu, že jsem takový vždy byl, přestože mě média často vykreslují jako hrozivého robota na kurtu," popíral svoji pověst.
