Článek
Cítíte to stejně, že na Roland Garros byste to měla konečně pořádně rozbalit?
Už jsem to taky slyšela. Ale úplně to tak neberu. Pro mě to bude určité uzavření kruhu. Loni jsem se vrátila na kurty právě v Paříži, kde jsem předtím neměla moc valné výsledky. Ale taky jsem tam jednou byla v semifinále, takže můžu zahrát dobře. Víme ale, jak je ženský tenis hrozně otevřený, každá může porazit každou, pár holek má na to dojít na vrchol. Já zase půjdu od zápasu k zápasu. Nebudu řešit nějaká očekávání.
Triumfy v Praze a v Madridu vám ale určitě daly sebevědomí. Obzvlášť když jste vyhrála 11 zápasů ve 12 dnech.
Už Fed Cup ve Stuttgartu byl výborný, tady v Praze je opravdová antuka, ne jako v Madridu, a zahrála jsem na ní taky dobře. Uvidíme, jak se budu cítit za pár dnů. Byla jsem dost překvapená, jak jsem zvládla tu nálož, fyzickou i psychickou. Hrát doma, to jsou nervy, potkávat velké hráčky také není úplně snadné, ale je to dobrý. Jsem spokojená! Teď mám chvilku pauzu, tak musím trénovat.
Z turnaje v Římě jste se odhlásila i kvůli nataženému stehennímu svalu, nemůže vám to zkomplikovat pařížské vyhlídky?
Určitě zkontaktuju pana profesora Koláře a uvidíme.
Od začátku roku už jste vyhrála čtyři turnaje, můžete překonat rok 2011, kdy jich bylo dokonce šest včetně Wimbledonu a Turnaje mistryň?
Už jsem tu otázku dostala v Madridu, ale je strašně těžké porovnávat neporovnatelné. Zažila jsem spoustu věcí nejen na kurtu. Člověk nikdy nebude stejný, každý se měníme, já jako hráčka i jako člověk. Doufám, že ta tehdejší snová sezóna, jak jsem vždycky říkala, nebude ta úplně nejlepší v kariéře. Teď se daří, no...
Ti, kdo vás sledují dlouhodobě, oceňují zejména zlepšený pohyb. Mají pravdu?
Spíš cítím rozdíl, jak se momentálně pohybuju na antuce, doběhnu spoustu míčů a spoustu vrátím. Soupeřky jsou asi trochu překvapené, a musí hrát o úder navíc. Od začátku sezóny se celkově cítím lépe než předtím. Porovnávat ale formy je těžké. V roce 2011 jsem hrála trochu jinak než teď. Tenis se obecně vyvíjí. S koučem Jirkou Vaňkem pracujeme na jiných věcech.
Máte na nejbližší týdny vytyčené cíle?
Každý to asi tuší. Nechci se ale svazovat výsledky nebo číslem v žebříčku před mým jménem. Beru to, jak to je. Uvidíme, jak všechno dopadne. Cílů, kterých bych chtěla dosáhnout, je spousta, ale nejsem člověk, co by se tím teď prezentoval, pardon.
Sledujete své postavení ve světovém žebříčku?
Ono to nejde nesledovat, jelikož to slyším každou tiskovku. Já sama jsem se podle mě v životě nepodívala na body. Sem tam na mě něco vypadne na sociálních sítích nebo na tiskovce zjistím, kolikátá jsem a jak se posouvám. Úplně mimo mě to nejde. Ale momentálně se na to úplně neupínám.
Když byla v Praze Martina Navrátilová, říkala, že se jí zdá, jak vás posiluje vzájemná rivalita s Karolínou Plíškovou. Cítíte to podobně?
Asi tak úplně ne. Rivalek na Tour je hodně, nepočítaně. Neřekla bych, že jsme rivalky, protože jsme ze stejné země. Sdílíme spolu i fedcupové týdny, potkáváme se, ve finále jsme sice soupeřky, každá chce vyhrát, ale nemyslím si, že bychom to měly mezi sebou jinak než s jinými soupeřkami.
Stále si ještě na sokyně vedete deníček?
Dělám to pořád... Jirkovi to říkám, dokonce jsem dostala pochvalu, že si to píšu. Spíš jsou to ale pocity, které mi ze zápasu utkví v hlavě. Jestli to potom funguje, tak to už nevím. Mám dokonce dva, ale není tam úplně každý zápas. Zapisuju podle toho, jak jsem naladěná.
