Hlavní obsah

Hrdina dne Moravec: Bolelo to. Ale já věděl, že stříbro nepustím

Michal Osoba (Soči)Sport.czPrávo

Když sestoupil ze stupňů vítězů a přišel k trenérovi Ondřeji Rybářovi a dalším členům českého týmu, jeho radostný výkřik „Jóó“ se rozléhal celým biatlonovým areálem Laura. Aby ne, Ondřej Moravec v olympijské stíhačce především díky dokonalé střelbě vybojoval stříbro!

Foto: Stefan Wermuth, Reuters

Biatlonista Ondřej Moravec slaví stříbrnou medaili ze stíhacího závodu na olympiádě v Soči.

Článek

Kdy jste věděl, že druhou pozici už nepustíte?

Po té poslední střelbě už jsem věděl, že to asi dám, protože čtvrté kolo bylo v mém podání lepší. Po prvním jsem byl úplně v kopru, to byl strašný úprk a já doufal, že to nebude až tak rychlé. Když jsem viděl na kopci, jak jsem za nimi, to jsem si říkal: „Ajajaj, to nedopadne dobře." A ono jo. (směje se)

Čistá střelba vám ale musela dodávat klid.

Maximálně jsem se na střelbu soustředil, protože kdybych minul, byl by konec. A když jsem čistě zvládl i čtvrtou položku, tak už jsem věděl, že to udržím. Hlásili mi, že mám patnáct, možná sedmnáct sekund. Sice to furt neskutečně bolelo, ale věděl jsem, že bych to mohl dojet a stříbro nepustím. Ani jsem se dozadu moc nedíval, chvílemi mi přišlo, že Fourcade polevil, ale on jen koukal kolem sebe a užíval si to.

A vy jste si pak užíval příjezd na stadión...

Asi posledních padesát metrů jsem si ještě říkal, že nesmím polevit. Ono se to nezdá, ale člověk třeba v pohodě dojíždí, ale když jdou do něj, tak najednou ho to sekne, nejede mu to a sekundy letí. Tak jsem moc nechtěl riskovat a jel až tam, kde začínají stromečky, což je asi sto metrů před cílem. Pak jsem se ohlídl a věděl, že už je to dobré.

Za cílem vás přepadly jaké emoce?

Obrovská úleva a radost dohromady. Strašně to bolelo, ale teprve podruhé v životě jsem dal ve stíhačce nulu ze všech položek.

Kdy se vám to povedlo poprvé?

Vloni v Oberhofu při stíhačce, kde jsem byl třetí.

Se sprintem dohromady tu máte dokonce šest nul.

Takhle dobře jsem nikdy nestřílel, že bych dva závody neminul.

Do konce olympiády vás čeká ještě šedesát závodních ran.

To si dovolím říct, že už nevydržím. (úsměv) Beru to reálně, zase takový snílek nejsem. Je to asi nemožné. Najednou začne foukat, bude tu Indočína, to nikdo nemůže vědět. Tyhle podmínky tomu nahrávaly.

Po prvních dvou střelbách jste ztrácel 25 sekund. Říkal jste si, že to je pořád v normě?

Já už si to dost hlídal při nástřelu. Při sprintu mi ležka šla, i jsem střílel na sebe relativně rychle. I teď byl nástřel super, centrovej, ale problém byl, že jsem zbytečně předržoval a rány si hlídal. Hlava mě nepouští, já to tam vleže neumím nasypat. Ale nuly beru, to je bez diskuze.

Na trati bylo i nebezpečné místo, kde spadlo několik favoritů. Neměl jste ze zatáčky po sjezdu s rozměklým sněhem respekt?

Já koukal, že Kanaďan Le Guellec měl rozsápanou lyži. Ale to je jeho chyba. Když někdo spadne v biatlonu, kde není kontakt, je to z přemíry risku. Padat je nesmysl. Jako já v Anterselvě. To jsou zkraty závodníka. Na pády to tu nebylo.

V úterý vás čeká cesta dolů do vesnice na vyhlášení.

Chtěl jsem jet do spodní vesnice, ale trochu jsem si to zkomplikoval... Docela příjemně.

Co jste tam měl v plánu? Za kamarády?

Ani ne, spíš když jsem se kouknul na program, tak jsem zjistil, že tu budu zavřený tři týdny. Nemám absolutně žádný prostor někam jet nebo se podívat. V úterý to byla asi jediná možnost. Chtěl jsem vyjet aspoň na kopec, abych viděl Kavkaz, kam se třeba už nikam nepodívám.

Bronz tu získal Jaroslav Soukup, vy stříbro, kde se česká bilance zastaví?

Ještě tu máme spoustu závodů, šancí je dost. A nejsme tu sami, taky baby by měly něco předvést. (usmívá se) Na dvacítce je možné všechno. Ono bylo možné i dnes. Kdyby Jarda zastřílel čistě, tak by s Fourcadem možná zatočil. Zlato reálné je. Ale radši nebudu nic říkat.

Reklama

Související témata: