Článek
Na jak velký posun jste před závodem reálně pomýšlela?
Říkala jsem si, že teoreticky, kdybych dala čtyřikrát nulu, mohla bych být v desítce. Ale že zajedu s jednou chybou čtvrté místo? To byl asi můj největší skok v životě.
A navíc jen kousek od medaile...
Já ale nejsem vůbec zklamaná. I když to časem bylo blízko, v cílové rovince je pět vteřin velký kus. Vyždímala jsem se z úplně celé Gábiny. Už jsem tam nemohla nechat ani půl vteřiny.
Z poslední střelby jste odjížděla na třetím místě. Jak se závěrečný okruh vyvíjel?
Hrozně jsme si věřila na Toru Bergerovou, jevila se mi, že vůbec nemůže. Byla jsem pak hrozně překvapená, když práskla do koní a najednou jsem ji vůbec neviděla. Na kopečku za střelnicí se lámal chleba, ostatní holky to uměly přejet daleko rychleji než já. Ještě jsem si věřila ve sjezdech. Měla jsem totiž perfektní lyže a jsem těžká jako blázen. V posledním sjezdu jsem je skutečně dojela o dva metry, ale ony pak zase do dalšího kopce ujely. A potom jsem už neměla sílu.
Sníh byl měkký, těžký. Nic pro vás.
Také jsem se při nástřelu normálně málem rozbrečela. Trenér mi ale hned vynadal, že nejhorší smrt je z vyděšení. Naštěstí to na poslední chvíli trochu odhrabali.
Už po sprintu jste říkala, že do stíhačky můžete vyrazit s lehkou hlavou bez stresu.
Přesně tak. Já byla celkem v klidu. Jediné, co mě před startem děsilo, byla ta trať. Vůbec jsem se nedivila, že kluci v pondělí tolik padali v těch zatáčkách. To si neumím představit, že by se závod jel na tom, v čem jsme lyžovaly při nástřelu.
Vaše maminka po sprintu říkala, že na medaili s takovým odstupem mít nebudete. Málem se mýlila...
Já bych jí vzkázala: „Maminko má milá, řekni to i příště, asi to nosí štěstí." (úsměv)
Potřebovala jste po sprintu ukonejšit?
Měla jsem takovou krizovou pětiminutovku, kdy jsem byla trochu smutná. Pak jsem si z toho začala dělat legraci a říkala si, že je to jen jeden závod. Sice zamrzí, že to je na olympiádě, ale myslím, že jsem proti těmhle pádům docela odolná. Víc mě to mrzelo kvůli mamce, která podstoupila takovou cestu sem, překonala fóbii z létání, stojí tam chudák u trati a já to zazdím trojkou na začátku.
Tréninky po sprintu byly už povedené?
Jo, v pondělí to bylo zase skvělý. Mamka se mě ptala: „Tak co trénink?" Já: „Hmm, dala jsem osm nul a šla domů." Hrozně se smála.
Váš trenér Rybář po dojezdu závodu říkal, že by to byla asi až moc velká pohádka.
To je pravda. Ani nevíte, jak bych mu chtěla udělat velkou radost.
Chcete udělat radost někdy i sobě, nebo většinou jen lidem kolem? Trenérovi, mamince...
Já si strašně vážím lidí, kteří pro mě něco dělají. A proto jim to chci oplatit, dobrý výsledek udělá největší radost.
