Rubriky:

Biatlon

Nejhezčí den v životě? Určitě, tvrdí Soukalová. Při střelbě jsem myslela na rodinu i trenéra

17. února 2014 19:16 - Krasnaja Poljana

Měla na sobě dvě zimní bundy, ochotně odpovídala do kamer nejrůznějších televizí a na tváři jí hrál ještě zářivější úsměv než obvykle. Po dvou čtvrtých místech si biatlonistka Gabriela Soukalová vyjela v závodě s hromadným startem stříbro, pátou medaili ze Soči pro Česko!

 

Felipe Dana, ČTK/AP

Spadl vám veliký kámen ze srdce? Dvakrát k medaili chyběl kousek...

Mně to přijde pořád hrozně neskutečné. Když jsem přijížděla na poslední položku, tak jsem si říkala: „A jéje. To zas bude. Tady na mě koukají z tribuny. Zase tam dám dvojku a budu čtvrtá..." Vůbec jsem nevěřila, že bych mohla dojet za Darjou Domračevovou druhá.

Zahrajte si největší hokejový turnaj světa v Soči! Vytvořte si tým na Fantasy Sport.cz.

Co jste si tedy říkala, když hned první rána poslední položky šla mimo?

To jsem si pomyslela: „A už je to tady!" Ale pak si povídám, že pro trenéra Ondru Rybáře prostě musím ty čtyři rány dát a hotovo. On mi říkal, že každý závod byl jak na trní, protože jsem vždycky jela o medaili a pokaždé si ji prohrála tou střelbou. Tak teď jsem si říkala, že za mnou je docela mezera, takže i když dám jednu chybu, mohla bych to udržet.

Všimla jste si, že i Domračevová musela na trestné kolo?

Ne, vůbec. Já si říkala, že s ní nemá cenu závodit, protože to bych tam pak dala ještě víc chyb. Snažila jsem se pohlídat aspoň to, co šlo. Protože Darja tu běhá a střílí úplně božsky.

Takže jste si všimla až na trestném kolečku, že ho běží taky?

Jak jsem přijela na trestné kolo, byla jsem udivená, co tam dělá. To mě překvapilo. Ale říkala jsem si, že i kdyby běžela dvě kola a já jedno, stejně mě dojede a porazí, takže to je jedno.

Bála jste se, aby vás nedojel někdo zezadu? Před střelbou jste měla náskok 19 sekund.

No právě. Čekala jsem, že dají nulu, já pojedu utavená a psychicky na dně z trestného kola a určitě mě předjedou. V půlce trati po té náročné zatáčce a prvním kopci jsem měla krizi, myslela jsem, že už ani nedám nohy dopředu, začala jsem cítit křeče v chodidlech. Říkala jsem si, že se musím dostat na nejvyšší bod a když tam budu mít deset vteřin k dobru, sjezdy do cíle umím a už to nikomu nedaruju.

Na stadiónu už jste si závěrečné metry užívala?

Já hrozně přidala, protože jsem si myslela, že mi v posledních metrech budou šlapat na paty. Ale když jsem se ohlídla na holky, už jsem věděla, že i když pojedu pomalu, nedojedou mě.

V cíli jste ani nikterak nejásala. Co vám běželo hlavou?

Byla jsem ráda, že nemusím s nikým sprintovat. To byl tak strašně náročný závod tím, jak byly těžké podmínky, velké kopce a zatáčky náročné na nohy a držení těla. Už jsem cítila, že to není taková pohádka jako ten první závod tady, kdy se mi běželo mnohem líp.

Jak chutná olympijské stříbro?

To se nedá k ničemu přirovnat. Je to něco úplně neskutečného, myslím, že mi teprve dojde za pár dnů nebo až se vrátíme domů, co se tady stalo. Zatím mi přijde, že se mi to jenom zdá.

Je to váš nejhezčí den v životě?

Určitě. Vážně, fakt. Jsem tak hrozně ráda. Myslela jsme při těch položkách na svoji rodinu, jak bych jim medaile hrozně ráda přivezla domů. A v té poslední položce i na našeho trenéra.

Co vám Ondřej Rybář říkal před posledním závodem?

Říkal: „Gabčo, už jsi tu odvedla dvě čtvrtá místa, jsou to pěkné výsledky, nemáš komu co dokazovat. Nekoukej na ostatní, udělej si závod podle sebe." Tak jsem se to snažila vyplnit.

Mluvila jste před závodem s maminkou?

Normálně nevolám před závodem nikomu, ale teď jsem měla dlouhou chvíli. Už si ze mě dělali legraci, že jsem se naučila dochvilnosti, ale já si pouze spletla čas a přišla o hodinu dřív do buňky. Tak jsem tam ležela, ještě si dávala kafe... Začalo to docela vtipně.

Co vám tedy říkala maminka?

Že jsou v Novém Městě na závodech, takže se nebudou dívat, protože jedou domů. Říkala mi, že je úplně jedno, jak to dopadne. Mamka to vždycky strašně zlehčuje a mně to pomáhá.

Těšíte se, až jí zavoláte a řeknete, že jste vyrovnala její stříbro ze Sarajeva?

Řeknu: „A mám tě!" Kdysi jsem říkala, že budu dělat ten sport tak dlouho, dokud mamku nedorovnám. Už se to povedlo, ale pro mě je to motivace do další práce a hrozně se těším.

Gabriela Soukalová
Narodila se 1. listopadu 1989 v Jablonci nad Nisou.
Od dětství se věnovala běhu na lyžích, v němž reprezentovala její maminka, ale v patnácti letech přešla k biatlonu.
Olympijský debut si odbyla ve Vancouveru, kde byla 60. ve vytrvalostním závodě a 16. se štafetou.
Studovala Vyšší umělecko-průmyslovou školu v Jablonci, obor rytectví a medailerství.
Jejími koníčky jsou umění a zpěv.
Michal Osoba (Soči), Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Biatlon

Filtr článků - Biatlon


Podsekce:

     
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Medaile

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..