Článek
Po bezpočtu hodin strávených chystáním lyží si jako tradičně sedl v buňce pro servismany, zapnul počítač a sledoval mezičasy. Měl puštěnou vysílačku, ale mnoho informací z češtiny obvykle nepochytí. „Nejradši slyším, když hlavní trenér hlásí: ,Nula, Nula!´ Tomu rozumím velice dobře," usmívá se Müller, jenž žije v Německu jen pár stovek metrů od českých hranic.
Pracoval pro německý B-tým, než ho po olympiádě ve Vancouveru zaměstnala česká reprezentace. A zjevně vybrala dobře. „Musím pochválit servis. S těmi podmínkami, co tu byly, nebyl s lyžemi absolutně žádný problém," hlásil po závodu s hromadným startem Ondřej Moravec. A v podobném duchu mluvili i jeho reprezentační kolegové.
Právě poslední individuální závod biatlonového programu her byl pro servismany nejnáročnější. Opakované odklady, prudké změny podmínek. „V pondělí jsme tu strávili patnáct hodin, teď jsme měli nachystaných 26 variant vosků, protože tady nikdy nevíte, jaký bude sníh," vyprávěl Müller. Únavu skrýval jen těžko. „Spal jsem asi pět hodin. Ale to není problém, mám dvě malé děti, tak je to pro mě normální čas," usmíval se.
I on cítil satisfakci. „Kdyby mi někdo před olympiádou řekl, že získáme medaili, bral bych to. Kdyby dvě, byl bych překvapený. A my máme čtyři a před sebou smíšenou štafetu," nestačí se divit. Na oslavy ale teď není čas. „Jen na pivo. V Česku ho máte vynikající a my Němci jsme zase dobří v jeho pití," směje se.
