Článek
Mlha nad areálem Laura se alespoň trochu rozplynula až po dvou dnech, třicítka nejlepších biatlonistů se v 14.45 hodin místního času konečně postavila na start. Kdo se popasoval s neustálým odsouváním závodu nejlépe, měl napůl vyhráno.
Podle Ondřeje Moravce bylo klíčové se oprostit od myšlenek na závod. „Každý den jsme tu byli, někdy i dvakrát, takže není jednoduché na závod nemyslet. Tupě jsme koukali, jestli odejde mlha a ono pořád nic," připouštěl.
Volný čas trávil sledováním olympijských přenosů z hokeje i hraním kulečníku. „Člověk má před závody nějaký systém, kterému věří a ví, že funguje. Když to neudělá, tak mu to na psychice nepřidá," přiznával dvojnásobný olympijský medailista.
Pět dnů mezi dvěma závody je pro biatlonisty raritou. „Ve svěťácích jezdíme většinou tři dny po sobě, maximálně den volna. A připravit se na závod jeden den, druhý a pak třetí, to je fakt těžký," přiznával Moravec. „Fyzicky to není problém se nachystat, ale psychicky to vysílí dost, když je celý den zabitý a pak se nejede," přitakával jeho parťák Jaroslav Soukup.
