Článek
S rychlobruslením začal v devíti, během studií na střední škole se držel na dostřel elitě. Jeho maximem bylo jedenácté místo v závodě na 1500 metrů na MS 2009. Na konci roku 2011 ukončil kariéru, protože se pouze rychlobruslením neuživil. Po šesti měsících se k závodění vrátil. Půl roku chodil současně do zaměstnání a snažil se trénovat na nejvyšší úrovni. Pak se jeho sponzorem stal otec. Rodinnému rozpočtu vděčí Loudín za mimořádné zážitky, které nyní sbírá v Soči.
„Emoce jsou hodně silné. Před odletem se každý ptal, jak se těším. Já moc nevěděl, co mě čeká. Teď mohu říct, že vše je úžasné. Perfektní zázemí, skvělý servis v jídelně. Škoda, že olympiáda není častěji, ale jen jednou za čtyři roky," směje se Loudín.
Uchvátila ho olympijská vesnice pro sportovce. „Je obrovská. Třeba pokoje jsou dvojnásobně větší, než je člověk schopen využít. Jen je škoda, že nemáme společenskou místnost jako v horách, kde mohou sportovci sledovat závody společně. Byl jsem se podívat na vztyčování české vlajky v horské vesnici určené olympionikům. Vše je pokryté sněhem a vypadá krásně. Tady dole u nás je přeci jen vidět, že vše není úplně doladěné," pokukuje Loudín po hnědém prostranství parku ve vesnici, kde jsou půlmetrové palmy, ale tráva mezi nimi ještě nestačila vyrazit nebo jen nesměle vykukuje.
Fast foodu se vyhýbá obloukem
Lebedí si z možností v jídelně určené sportovcům. „Nabídka je neomezená a neuvěřitelná. Pro mě jde o velký problém před závodem. Možnosti jsou rozmanité, k mání jsou různé dezerty. Ale před pondělním závodem pochopitelně stravu dodržuji. A do fast foodu jsem rovněž zatím nešel," dušuje se Loudín, že svodům jídelny olympijské vesnice nepodlehl a jedinému startu v Soči při pondělním závodě na 1500 metrů podřizuje vše. „Pokaždé odcházím z jídelny s pocitem, že by se do mě další strava vešla. Nemohu se přece kutálet s plným břichem přes vesnici," culí se Loudín.
Jak tedy vypadá strava rychlobruslaře na krátké dráze? „Nemusím hlídat každé deko, ale vystačím si s těstovinami a salátem. Až po závodě se pořádně nadlábnu. A dojde pochopitelně i na ochutnávání a zkoušení exotičtějších kuchyní," těší se Loudín.
Ve srovnání s mnoha jinými sportovci, které čekal závod o víkendu či v prvních dvou dnech nadcházejícího týdne, si nenechal ujít páteční slavnostní zahájení. „Šlo o moji první olympiádu, možná i poslední, a tak jsem na ceremoniál vyrazil. Do pondělí musím únavu vstřebat," vysvětluje.
Největším setkáním pro něj dosud byl kontakt s hokejisty českého mužstva, kteří do Soči dorazili ve čtvrtek. „Dělal jsem jim průvodce po vesnice, šli jsme společně na večeři. Vyptávali se na možnosti dopravy pomocí kol. Bylo to fajn," lebedí si Loudín.
