Článek
V neděli byla nalepená na zábradlí oddělující tribuny od závodního oválu a hnala kamarádku za úspěchem. „Byla jsem strašně nervózní, snad jako nikdy v životě. Trpěla jsem i za Martinu," směje se Erbanová a žene kamarádku svými hlasivkami a neustálým potleskem za úspěchem. Podpořit Sáblíkovou přišel manažer hokejové reprezentace Slavomír Lener, rychlobruslařka na krátké dráze Kateřina Novotná, šéf české olympijské mise Martin Doktor či český prezident Miloš Zeman. Nikdo však nemá k Sáblíkové tak blízko jako Erbanová.
„Někdy Martinu lituji. Tlak na ni je obrovský. Já na sobě cítím očekávání a přitom jsem v úplně jiné pozici. Nedokážu si ani pořádně představit, čemu je vystavená. Obdivuji Martinu, jak vše zvládá," říká uctivě Erbanová, která je v Soči na druhých olympijských hrách.
Právě pobyt se Sáblíkovou na tréninkovém kempu ji před lety přiměl vrhnout se na rychlobruslařské ovály. Dnes jsou obrovské kamarádky. „Jsme společně celý den, téměř celý rok. Martině fandím a snažím se pomáhat. Teď během olympijských her jí dávám na pokoji prostor, který potřebuje," přiznává Erbanová, že si uvědomuje rozdělení úloh v českém týmu.
V čem spočívá úskalí častého společného soužití? „Martina hodně spí, čímž je ostatně známá. Já takový spáč nejsem. Takže tady v Soči se třeba po obědě musím někam uklidit, protože Martina zalehne každý den," vysvětluje Erbanová.
„Navíc Martině vyhovuje hodně velké teplo na pokoji, což já nemám ráda. Ale podřizuji se. Chápu, že je potřeba vytvořit pohodu," popisuje závodnice, která byla na minulých hrách v závodě na tisíc metrů dvanáctá. „Ale byla bych nerada, aby někdo získal dojem, že po mně Martina šlape. Jsme spolu hodně dlouho a vím, co je pro ni ideální," vysvětluje svůj smířlivý postoj Erbanová.
Slávu parťačce nezávidí
Jak tedy trávila odpoledne, když Sáblíková na pokoji 201 podřimovala? „Buď jsem se šla proběhnout nebo si četla, případně se prostě hodila do klidu se zavřenýma očima na pokoji a relaxovala," líčí Erbanová.
Fakt, že se Sáblíkové mimořádně daří a sbírá rekordy, prospívá i jednadvacetileté rodačce z Vrchlabí. „Mít po boku jednu z nejlepších bruslařek světa současnosti a vlastně i historie dlouhé dráhy je přínos pro každého. Vidím ji na oválu. A hlavně během letní přípravy. Myslím, že právě období mezi sezónami je ještě důležitější. Naše účast v Soči je vrcholem čtyřletého cyklu, ale já neustálým pohybem po boku Martiny od Vancouveru viděla a vstřebala víc, než by mi dal kdokoliv pouhými teoretickými poučkami," směje se Erbanová.
Doufá, že jednou bude ve stejné pozici. Alespoň tedy z pohledu výsledků. „Určitě nejde o slávu. Tu Martině nezávidím. Ale každý přece sportuje, aby byl nejlepší. I já chci jednou dojít na vrchol," vykládá Erbanová.
