Hlavní obsah

Sáblíková uspěla u kamarádky. A chystá se na lov u Američanů

Radek Malina (Soči)Právo

Dvacet gramů váží olympijská akreditace pro zimní olympijské hry v Soči. Pár dnů po zahájení však většina ze sportovců nosí kolem krku mnohonásobně větší závaží. Ve vesnici mezi účastníky tradičně frčí výměna odznaků jednotlivých reprezentací.

Foto: Radek Malina, Právo

Martina Sáblíková ve svém pokoji v olympijské vesnici.

Článek

„Už mám dokonce odznáček Íránu," hlásí se k cennému úlovku lyžařka Klára Křížová. „Nashromáždila jsem jich hodně. Z těch významnějších mám kanadský či německý, který mi věnovala kamarádka Claudia Pechsteinová," líčí česká rychlobruslařka Martina Sáblíková.

Zatímco někteří sportovci aktivně vyjednávají, další mění jen v případě oslovení. „Za nikým jsem nebyl, přesto se sbírka rozrůstá. Když někdo přijde, pochopitelně směním," říká Vojtěch Loudín, rychlobruslař na krátké dráze. „Já zatím nemám ani jeden. Vyčkávám až na pozdější dobu. Stejný postup jsem volil i v Kanadě před čtyřmi lety. Akreditace vyzdobené odznaky je poměrně těžká a strašně škrábe do krku," vysvětloval stříbrný biatlonista Ondřej Moravec.

Odznaky představují pro sportovce památku spojenou s konkrétní olympiádou. „Akreditaci z Vancouveru před čtyřmi lety jsem pečlivě uschovala i s odznaky," přitakává Křížová. „V Kanadě se mi výměny dařily. Až postavím dům, dostanou speciální místo. Ale třeba z Turína nemám ani jeden odznak, protože jsme ve vesnici byli jen biatlonisté," krčí rameny Moravec.

V Soči jsou sportovci rozptýlení do třech vesnic, ale „obchodování" to nebrání. A jsou mezi nimi zvlášť úspěšní kšeftaři „Mnohdy dostanu tři za jeden," líčí Sáblíková, že o odznak z rukou stříbrné medailistky ze Soči a dvojnásobné olympijské vítězky z Vancouveru je velký zájem. „Chtěla bych získat americký, ale zatím nemám. Snad až budou mít holky odjeté závody. Nyní se nenechávají vyrušovat."

Reklama

Související témata: