Článek
Spánek
„Každý den si jdu po obědě lehnout. Večer před závodem nejpozději v deset. Jde o nejlepší lék na nervozitu. V Soči jsem spala dobře, jen jsem občas nemohla večer zabrat, třeba jsem se převalovala pětačtyřicet minut. V den závodu jsem vstala před devátou, ale po obědě jsem nezabrala. Nervozita byla silnější a já si jen lehla na masážní lůžko u trenéra s fyzioterapeutem, abych se nezbláznila."
Brusle
„Zásadně si obouvám nejdříve pravou brusli, pak teprve levou. Postup musí být dodržen pro klid duše. Ještě před tím proběhne pochopitelně rozcvičení. Zásadně chodím na stadión co nejpozději, abych přišla do kontaktu s co nejmenším počtem lidí a mohla se koncentrovat."
Hecování
„Až před startem si řeknu pár hesel, takových sloganů. Obsah neprozradím, přestala by třeba fungovat. Proběhne obličejová gestikulace s trenérem. Nemusí říct ani slovo a po letech spolupráce vím, co chce vyjádřit. Stačí pohyb hlavy, zavření očí..."
Plyšáci
„Vozím si po závodech tři medvědy pro štěstí. Zorro, který je všude. Má kolem očí něco jako stíny, proto dostal jméno po slavném hrdinovi. Pak mám ještě malého méďu na batohu, jehož jsem dostala před čtyřmi lety při cestě do Vancouveru. A v batohu je hozený další, jenž mě provází už od první olympiády v Turíně."
Přípitek
„Před každým závodem si trenér musí připít na můj úspěch. Já jdu spát, on pije. Nemá to jednoduché. Před pětkou měl zmapované všechny obchody s alkoholem v Soči," smála se Sáblíková. „Dříve jsem konzumoval metaxu, v Rusku by se slušela spíše vodka. Ale nakonec došlo na kvalitní koňak. Ráno v den závodu musím vždy hlásit, jestli jsem pil. Tentokrát jsem vše pojal zodpovědně a na pokoj přišel ve dvě ráno. Můj výkon odpovídal zlatému výkonu Martiny," prozradil s úsměvem Petr Novák.
