Hlavní obsah

Žene mě sen o návratu do NHL, prozradil Kaberle před olympiádou

Radek MalinaPrávo

Je jedním ze tří borců působících v extralize, který se protlačil do nominace pro olympijský hokejový turnaj v Soči. Před sezónou vsadil obránce Tomáš Kaberle na nejistou kartu a na rok se upsal Kladnu. Přestože tým předvádí bídné výkony a je v pásmu baráže, pětatřicetiletý matador vyčníval a může se těšit na čtvrtou účast pod pěti kruhy.¨

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Obránce Tomáš Kaberle během tréninku hokejové reprezentace v holešovické Tipsport areně.

Článek

Jak moc se vám nadcházející vrchol sezóny honí hlavou?

Ani moc ne, jsem v jednom kole. Buď v Kladně trénuju či hraju, nebo jsem s rodinou. Stejně ještě zbývá dost zápasů v extralize, tudíž nemá cenu se stresovat.

Po deseti sezónách v NHL jste před probíhající sezónou podepsal smlouvu v Kladně. Neměl jste obavy, že z extraligy bude do nominace pro olympijské hry daleko?

Ani trochu. Já na české nejvyšší soutěži nevidím nic špatného. Nepochyboval jsem, že i z Kladna je možné se do Soči dostat. Mohl jsem jít do Ruska, nabídky z KHL byly. Ale rozhodl jsem se pro domácí prostředí. Mám dokonalé zázemí, jsem mezi svými, nemusel jsem si zvykat na nic nového, což mi určitě pomohlo.

Vážně vás ani na okamžik nenapadlo, že jste neudělal dobře a boj o nominaci v týmu bojujícím o záchranu v extralize je ztracený?

Nebral jsem Kladno z pohledu boje o olympiádu jako hazard. Nemáme dobré období, ale já se soustředil na sebe. Nehledal jsem a nehledám chyby kolem. Makal jsem, abych byl prospěšný klubu. Zbytek byl na reprezentačním trenérovi.

Ulevilo se vám hodně, když se vaše jméno objevilo v nominaci?

Byl jsem moc rád. S rodinou jsme si na moje místo v reprezentaci připili. Sešli jsme se u mě doma s tátou a mámou, dali jsme si večeři a pak jsme usedli k přímému televiznímu přenosu, kde trenér Hadamczik nominaci oznámil. Táta byl první gratulant.

Pojedete na čtvrté olympijské hry. Na které vzpomínáte nejraději?

Určitě na Turín 2006, protože jsme vybojovali bronzovou medaili, a navíc jsme v týmu byli společně s bratrem. Ač tehdy třetí místo někteří lidé hodnotili s jistou rezervovaností, podle mého je každá medaile z olympiády obrovský úspěch. V Salt Lake City i ve Vancouveru jsme neměli o nic horší tým, ale na stupně jsme se nedostali.

Co se vám vybaví při vzpomínce na váš olympijský debut v Salt Lake City 2002?

Že jsem byl mladý kluk (směje se). Vážně už si z mého prvního startu na hrách moc nepamatuji, ale měl jsem ohromnou radost, že jsem byl v jednom týmu s Dominikem Haškem, který byl po Naganu pro celý národ hrdinou. A rovněž se mi vybaví, jak jsme jednou vyrazili sledovat skoky na lyžích, což byl velký zážitek. Třetí olympiádu ve Vancouveru mám spojenou hlavně se skvělou organizací. A také s vyřazením ve čtvrtfinále s Finy.

Se třemi olympijskými starty na kontě bude vaše úloha v Soči nepochybně zcela jiná než v Salt Lake City před dvanácti lety.

Mluvil jsem s trenérem Hadamczikem a jasně jsem mu řekl, že přijmu jakoukoliv roli. Jestli bude chtít, abych hrál deset minut nebo patnáct, akceptuju to. Pokud půjdu za zápas na jediné střídání, nechám na ledě všechno. Jasně, chci hrát hodně, ale jedeme do Soči jako tým, a tak by nikdo neměl řešit, kolik dostane prostoru. Individualisté turnaje nevyhrávají.

Vnímáte olympijský hokejový turnaj jako šanci ukázat manažerům z NHL, že pro nejlepší soutěž světa ještě nejste odepsaný a místo si zasloužíte?

Je jasné, že se chci ukázat. Soči představuje šanci k návratu, jemuž bych se nebránil. Rozhodně bude olympijský turnaj sledovanější než Kladno v extralize. Budu se chtít prezentovat hrou, která by mi zaručila místo za oceánem, ale nikoliv na úkor týmu. Nikdy jsem takový nebyl a nehodlám se měnit při svém posledním olympijském startu.

Už jste vyhrál mistrovství světa i Stanley Cup. Napadlo vás, že případný triumf v Soči by vás zařadil mezi výjimečné hráče, kteří mají zlato ze tří největších hokejových akcí?

Ta myšlenka mi hlavou proběhla. Před sezónou jsem si říkal, co bych chtěl ještě dokázat. Mít zlato z olympiády by bylo fajn. Není moc hráčů, kteří jsou v dané společnosti. Jedno vím jistě. Hodně bych to oslavil (směje se).

Šlo by o poslední velké vítězství kariéry? Nebo máte motivaci ještě pokračovat?

Žene mě sen o návratu do NHL. Pořád jsou lidé, kteří v mé výkony věří. Navíc jsem blízko pěkným číslům ve statistikách (pozn.: V NHL odehrál 984 zápasů, vstřelil 87 gólů, má 476 asistencí). Ale i kdyby nevyšel návrat za oceán, nechci končit. I kvůli synovi. Už se byl podívat na některých zápasech, doma pořád chodí s hokejkou a vypadá nadšeně, když vidí zápasy v televizi.

Chcete, aby si vás pamatoval živě a neměl na vaši kariéru vzpomínky jen prostřednictvím DVD?

Přesně tak. Když končil můj táta, byl jsem ještě hodně malý a vlastně si nic nepamatuju. Viděl jsem jeho zápasy jen na videu. Věřím, že Lukáš bude mít nějaké geny i po mně a projeví se v něm naše rodinná hokejová tradice. Chtěl bych mu přivézt ze Soči medaili a jednou, ještě jako profík, si s ním třeba za tři čtyři roky zatrénovat.

Pak by pro vás přicházela v úvahu i účast na olympijských hrách v Pchjongčchangu 2018...

Kdepak, na olympiádu jezdí po čtyřicítce jenom Jágr. A Nedvěd. Pokud budu tou dobou ještě hrát, v kurzu už budou nepochybně mladší hráči. Ale na Jágrovi je vidět, že vůle a oddanost hokeji přemůžou i přibývající roky.

Reklama