Článek
Jaromír Jágr (vpravo dole) naslouchá během tréninku taktickým pokynům kouče.
Útočník Jaromír Jágr na tréninku New Jersey Devils.
Puky připravené na podpis.
Vážně o olympiádě ještě nehloubáte?Mám to v hlavě jen z jednoho důvodu, protože si musím nakoupit nějaké věci a přemýšlím o tom, co si vezmu za výstroj. To je asi jediný důvod, protože hrajeme ještě dva zápasy s Edmontonem a ve Washingtonu a ty jsou pro nás strašně důležité. Bojujeme o play off.
Hrajete v pátek i v sobotu, v neděli vás čeká desetihodinová cesta do Soči, nebojíte se, že budete fyzicky vyždímaný?Unavený ani snad ne, ale spíš to sezení v letadle, to je trochu problém kvůli zádům. Ztuhnou ti záda a pak je velká šance, že si natáhneš nějaký sval. Nestalo by se mi to poprvé. Hned, když jsem přiletěl do New Jersey, tak přesně tohle jsem zažil na prvním tréninku, v prvních deseti minutách. Ale to je věc, kterou nemůžu moc ovlivnit.
Do Turína jste před osmi lety dorazil z New Yorku hodně unavený a bez nálady. Vybavíte si to?To je ale stejné pro všechny. Pro starší hráče je to ještě o malinko těžší. Mladí kluci nepotřebují tolik regenerace po tak dlouhém letu. Hrajeme první zápas 12. února. No, tak to je ještě dobrý.
Vždycky jste mluvil o tom, že hokej na kluzišti evropských rozměrů je úplně jiný sport. Může být pro vás výhodou, že jste v Rusku tři roky působil, nebo už je to dávná minulost?Právě, že už to bylo před třemi lety a to je hrozně dlouhá doba. Já se tento rok cítím mnohem líp, než jsem se cítil první rok po návratu do NHL ve Philadelphii. Člověk potřebuje nějakou dobu, aby si přivykl tomu stylu. Trénuješ stejná cvičení, zažiješ spoustu stejných zápasů. Na malém hřišti nemůžeš nahodit jednu rychlost a jet celou dobu. Tady musíš měnit rychlosti, někdy je potřeba stát, někdy hrabat. Na velkém hřišti rozdíl mezi rychlostmi, jakými se tam pohybuješ, není tak veliký.
Bavíte se v klubové kabině o olympiádě s Patrikem Eliášem a Markem Židlickým?Tak já určitě ne. (pousměje se)
Jsou silní Švédové na rozjezd turnaje podle vás vhodným soupeřem? ¨Ono je to víceméně jedno. V každé skupině máš dva tři týmy, ale někde možná i čtyři, z nichž každý může porazit každého. Na druhou stranu je to turnaj, který můžeš vyhrát i se třemi porážkami. Ale záleží, kdy ty porážky přijdou... Pokud ve skupině, ještě se s tím dá něco dělat. Naopak s jednou porážkou můžeš skončit šestý...
Ale pro naladění týmu bude slušný start hodně důležitý, se třemi porážkami na krku by se vám osmifinále asi nehrálo moc dobře...Jasně. Teď se trochu změnil systém. Když vyhraješ skupinu, tak jsi nasazený, v Naganu bylo míň mužstev a bylo jedno, že máš tři výhry, stejně jsi musel do čtvrtfinále, úplně stejně jako ten, co byl poslední. Jinak je skupina víceméně na rozehrání.
V českém týmu je poměrně dost hráčů z Evropy, mohlo by to hrát podle vás pozitivní roli?Tam jde o to, kolik hráčů bude mít klíčové postavení. Když tam budeš mít hráče, který je z Evropy a bude hrát pět minut, tak těžko může něco vymyslet.
Dá se říct, že fyzicky se teď cítíte v pohodě?Tak před šesti týdny jsem se cítil po fyzické stránce určitě líp, protože jsem hrál víc. Měl jsem pocit, že jsem na olympiádu připravený líp. Ale zase jsem tolik nebodoval. Ono je to těžké.
Ze všech stran se probírá, zda je olympiáda bezpečná. Řada hráčů kvůli tomu nechce mít v Soči rodiny...Těžko můžeš něco ovlivnit, to je jedna věc. Pokud se něco stane, tak se to stane. Ten risk je víceméně všude. Kdo by si myslel, že se půjde podívat loni v Bostonu na závěr maratónu a pak bude do konce života na vozíku, nebo ho zabije bomba. Stává se, že se člověk ocitne ve špatný čas na špatném místě. Teroristi mají vždycky zájem udělat něco na velké akci, která je mediálně pokrytá, aby měli publicitu.
Sociální sítě zaplavily fotky nejrůznějších ruských kuriozit: dvěma záchody v jedné místnosti počínaje a polorozpadlými domy v blízkosti stadiónů konče. Přijde vám to vůči Rusku, kde jste strávil tři roky, fér? Takové scenérie by se přece daly klidně nafotit dva bloky od Prudential Centra, kde hrajete s Devils...Já jsem na ruské prostředí zvyklý, prožil jsem tam tři spokojené roky. Na druhou stranu já nejsem moc náročný. Pro mě není důležité, kde jsem, ale s kým tam jsem. To je taky rozdíl.
Dá se říct, že už se tedy na Rusko těšíte?No, že bych se těšil, jak si teď zahraju dva zápasy, seberu se a poletím na druhou stranu světa, kde mám hrát za další dva dny zápas a k tomu vím, že jsem si v té době mohl odpočinout... Tak to se nedá říct, že bych se vyloženě těšil (směje se). Ale je to součást mého života a únava musí stranou. Je důležité si to užít. Kdo ví, kolik toho ještě za nároďák odehraju...
