Článek
„Před měsícem a půl to tu ještě nebylo dohlazený, ale teď je to super. Sportovci už jsou ve vesnici, která je stejně jako stadióny nádherná. Atmosféra už začíná dýchat, prostě nádhera. Na všechno tady koukám s otevřenou pusou," rozplývá se Salák a užívá si i překrásného počasí.
„Člověk ráno vstane, svítí mu sluníčko do obličeje. Hned mám lepší náladu," dodává brankář Petrohradu. A stejné ódy pěje na prostředí v Soči i jeho reprezentační kolega Jakub Kovář. „Vesnička je na první pohled hezká, pokoje i jídelna perfektní. Všude čisto, spousta prostoru kolem, nejsme tu namasakrovaní hlava na hlavě."
Od spoluhráčů, kteří již mají zkušenostmi s předešlými hrami, si zjišťoval, jestli takhle pěkně vypadaly i jiné areály. „Co jsem slyšel, tak třeba oproti olympiádě v Turíně je tohle jak Las Vegas. Opravdu perfektní, vůbec si nemáme na co stěžovat," říká Kovář.
Petr Nedvěd zase může porovnávat s rokem 1994 a Lillehammerem, kde ještě nastupoval za Kanadu. „Tady v Soči je to větší, takový mega, mega. Jsme v Rusku - všechno bolšoj," říká dvaačtyřicetiletý veterán, kterému se přesto norská olympijská vesnice líbila víc.
„Mělo to kouzlo v tom, že tam byl sníh. Vesnička sice byla menší, ale celkově mnohem hezčí. Připadal jsem si jak na zimní olympiádě, kdežto tady koukám, kde se běží čtyřstovka, kde patnáctka. Prostě jako na letní olympiádě," bilancuje Nedvěd.