Hlavní obsah

Tvrďák Gudas se ve volnu věnuje tanci. Mám rád waltz a valčík, nemusím se vrtět, říká

škv (Soči)Sport.czPrávo

Na ledě je nesmlouvavý a pro ránu nejde daleko, v civilu naopak Radko Gudas rád vyrazí za kulturou. A na hokejistu má netypický koníček. Tancování. „Podle mě je dobré něco takového umět,“ říká urostlý obránce.

Foto: Roman Vondrouš, ČTK

Český obránce Radko Gudas (č. 3) v souboji se švýcarským útočníkem Martinem Plüssem. Vpravo přihlíží brankář Ondřej Pavelec.

Článek

Přitom vy jste jako mladý začínal v útoku, že?

Přesně tak. Až někdy v deváté třídě mě na Kladně dali na pár zápasů do obrany. Pak jsem jel na turnaj s reprezentací do šestnácti let, kde jsem byl napsaný rovněž jako bek. Od té doby jsem jím už zůstal.

Nemrzelo vás to nejdřív? Vždyť skoro každý hokejista by chtěl hlavně dávat góly...

Trochu ano, protože do té doby jsem gólů dával dost. Ale někdy je lepší vidět na útočnících soupeře ty kyselé obličeje, když nedají gól, než když ho dáte vy. Navíc, kdybych pokračoval v útoku, vůbec nevím, jestli bych se dostal na olympiádu. Takže jsem maximálně spokojený.

Jak si vůbec užíváte atmosféru her?

Je to tu úžasné, úplně něco jiného, než na co jsem byl zvyklý z mládežnických reprezentačních akcí. Už jenom to, že když se jdeme najíst, můžeme pokecat s jinými sportovci, je paráda. Těšil jsem se sem jak malý kluk, snil jsem o tom celý život.

Navázal jste tak na svého otce Lea, který byl na hrách 1992 v Albertville, kde získal bronzovou medaili. O to víc byste nějaký kov chtěl přivézt ze Soči?

I to je jeden z důvodů. Táta mi občas řekne, že až budu mít lepší medaili než on, tak mi prý přestane radit. Ještě mě to od něj nějakou chvíli čeká.

Debatujete spolu o hokeji často?

Docela ano, i tady v Soči. Když mě proti Švýcarům viděl na ledě, hned mi gratuloval, že jsem se mu líbil. Akorát jsem prý mohl trefit bránu... On si to v Soči užívá, jak může. Bydlí ve stejném hotelu jako přítelkyně Ondry Paláta, seznámil se i s rodiči dalších kluků.

I on si na ledě dokázal sjednat respekt, zdědil jste to po něm?

Když jsem vyrůstal, pořád jsem koukal na jeho zápasy. Jediného, koho jsem znal a na koho koukal, byl táta. Nevím, jestli jsem si to nějak vsunul, ale myslím, že hrajeme docela stejný hokej. Je vidět, že pocházíme ze stejné rodiny. Tvrdá hra mi sedí, nikdy jsem se jí nebál. Není zápas, kdy by po mně nešel nějaký protihráč.

Čím se nejradši bavíte mimo led?

Hodně lenoším, ale oblíbil jsem si golf a naučil se surfovat. Když jsme v Čechách, udržujeme se s přítelkyní kulturně, hodně chodíme do divadla. A taky rád tancuju.

Opravdu? To není zrovna obvyklý koníček hokejistů...

Po tanečních jsem chodil na pokračovačky. Začalo mě to bavit, chodili jsme s kamarády dva roky každý týden. Byl jsem i na soutěži, ale moc dobře jsem nedopadl. Když už jsem pak moc nestíhal s hokejem, tak jsem s tím praštil. I teď si ale rád zatančím, je dobré to umět.

Přítelkyně taky tančí?

Taky, ale stejně jako já měla jiného partnera. Takže jsme oba zvyklí na někoho jiného. Uvidíme, jestli se sehrajeme. Když jo, bude to fajn, když ne, půjdeme od toho.

Máte oblíbený tanec?

Moc nemám rád latinu, takže spíš ten standard - waltz, valčík. To je pro mě asi nejlepší, moc se u toho totiž nevrtím.

Reklama

Související témata: