Článek
Co po vypadnutí s Američany pociťujete?
Obrovské zklamání. Ale musíme si bohužel přiznat, že vyhrál lepší tým. Nemá cenu se vymlouvat. My jsme sice začali dobře, měli hodně šancí a zjistili, že se s Američany dá úplně v klidu hrát, přestože jsme z toho byli před začátkem nervózní a báli se. Jenže stejně jsme za první třetinu dostali tři góly.
Ten třetí navíc jen dvě vteřiny před koncem třetiny. Byl to zlomový moment utkání?
Vzal nám naději a takovou tu důvěru, že bychom zápas ještě mohli zvrátit.
Je pravda, že po něm už Američané měli hru pod kontrolou a skoro k ničemu vás nepustili. Bylo těžké se prosadit?
Hráli svoji typickou hru, všechno posílali na branku a tvrdě před ni chodili. Zatímco oni tohle mají v krvi, nám to v celém turnaji chybělo. My spíš ještě někoho hledáme a hrajeme moc po rozích.
Projevilo se na výkonu, že jste měli v nohách osmifinálový zápas se Slováky?
Sil už jsme moc nazbyt neměli. Zvlášť když nám Američané nedali jediné střídání odpočinout, pořád bruslili. Měli výhodu, že nemuseli hrát osmifinále, ale zasloužili si to, protože vyhráli skupinu, a my ne. Sami jsme si to takhle odehráli a odnesli jsme to.
Ve stanovené taktice trenérem Hadamczikem na turnaji problém nebyl?
Byli jsme připraveni dobře. Vím, že před turnajem se o tom napsalo hodně. My se teď ale rozhodně nemůžeme vymlouvat na to, že bychom byli takticky nepřipraveni a nevěděli, jak na soupeře hrát.
Na turnaji jste neporazili žádný opravdu silný tým. Je to k zamyšlení?
Hodně, to samé bylo už minulý rok na mistrovství světa. V žádném takovém zápase jsme ani nemohli říct, že bychom byli lepším týmem. Jestli chceme z velkých turnajů vozit medaile, musíme takové soupeře porážet, to se nedá nic dělat. Jenže zatímco kvalita ostatních týmů jde dál a dál, u nás se spíš ubírá opačným směrem.
Měl tedy český tým v Soči víc než na šesté místo?
Určitě. Naším cíle byla medaile, takže to beru jako zklamání. Mě osobně už nebaví prohrávat ve čtvrtfinále. Je to další šance, kterou jsme nevyužili. Olympiáda je jednou za čtyři roky a takový tým, jako jsme tu měli, možná už nikdy nesložíme. Už i na sobě cítím, že podobných šancí nemusí v budoucnu moc přijít, proto každá zahozená mrzí dvojnásob.
Pravdou je, že věkový průměr mužstva byl skoro 30 let...
Kdo ví, jak dlouho ještě budou hrát třeba Džegr, Židla, Eli... A ty pak budou hodně chybět. V budoucnu bude těžší a těžší dosahovat nějakých úspěchů.
Protože chybí kvalitní mladá generace?
Nemáme moc z čeho brát. Celý náš hokej už není tím, čím kdysi býval. Když se podíváte na ostatní týmy, kolik tam mají mladých hráčů, jaký mají věkový průměr. Ale jednou s tím budeme muset začít i my. Zkoušet mladíky je cesta, kterou bychom se mohli ubírat v Euro Hockey Tour. Třeba to bude stát nějaké výsledky, ale je to potřeba.
