Článek
Na Tour de Ski se vám ze sprinterských kvalifikací dařilo postupovat, v domácím prostředí ne. Ke sprintu jako disciplíně jste si pozitivní tedy vztah ještě nevybudovala?
Určitě ne. Na Tour de Ski nebyl skoro žádný čistý sprinter. V Novém Městě to také stoprocentní nebylo, nicméně v sobotu jsem ukázala, že jsem schopná na hraně třicítky jezdit. Bohužel ještě něco chybí. Třeba se to příští rok zlomí i ve sprintu.
Jaký máte recept na udržení formy do olympiády?
Jediné, co musím, je vyvarovat se společnosti lidí. Tento týden odjíždíme na závěrečnou přípravu, přijedeme asi 28. ledna. Pak fasujeme olympijské oblečení a třicátého se odjíždí.
Jste na sebe teď opatrnější?
Já si myslím, že jo, ostatní říkají, že ne. (úsměv)
Na soustředění vyrazíte na Passo Lavaze. Vy jste přitom v minulosti měla s přechodem z vyšších nadmořských výšek problémy…
Na Lavaze jsem nikdy nebyla. Ale dostala jsem z hodně stran upozornění, že se to tam sice nezdá, ale je to taková výška, že se člověk strašně rychle přetáhne. Z toho mám velké obavy. Nicméně doufám, že to máme nachystané tak, aby se nic nestalo. Budeme najíždět objemy, aby se něco dotrénovalo, ale hlavně se nic nepokazilo. Kdybych já sama mohla rozhodovat, kam pojedu, jedu určitě jinam. Bohužel takovou pravomoc nemám, takže se přizpůsobím.
Ve hře stále je i nominace čtvrté ženy na olympiádu a tím i start štafety. Nebyla by to pro vás při vašem nabitém programu závodů v Soči spíš komplikace?
Pro mě by to bylo horší, protože se po mně asi bude chtít, abych jela týmový sprint, což bych strašně ráda, protože tam máme i větší šance. Ale kdyby k tomu byla štafeta, skiatlon a desítka… Jako nejdůležitější závod mám třicítku a byla bych nerada, aby to odnesla.
