Rubriky:

Lyže a snowboard

Chci daleko víc než loni. A to mě občas svazuje, přiznává slalomářka Strachová

27. ledna 2014 21:42 - Praha

Čtyři roky tvoří jeden olympijský cyklus. Někomu utečou, aniž by během nich prožil nějaký zásadnější moment, pro lyžařku Šárku Strachovou bylo období od Vancouveru po Soči plné zvratů. Zažila výsledkové trápení, rozchod s koučem, nemoc ohrožující její život, i svatbu.

 

Sport.cz

Když se za těmi čtyři roky ohlédnete, přijde vám, že olympijský bronz z Vancouveru je něčím, co už bylo strašně dávno, nebo jsou vzpomínky pořád čerstvé?

Neřekla bych, že čerstvé, ale jsou hodně silné a živé. Čtyři roky jsou dlouhá doba, může se toho stát opravdu hodně. Vím i o olympijských vítězích, kterým se třeba do Soči nepodařilo ani kvalifikovat. Spíš teď na Vancouver vzpomínám jako na naprostý vrchol dosavadní kariéry, ale také vím, že už je to pryč, a soustředím se na to, co přijde teď.

Zkuste se přesto ještě na chvíli vrátit zpátky. Situace jako nezhoubný nádor na hypofýze jste samozřejmě ovlivnit nemohla, ale postupovala byste v některých věcech teď jinak? Třeba v otázce dřívějšího odchodu od kouče Šťastného…

Neudělala bych jinak nic. Dělala jsem všechno tak, jak jsem v danou chvíli považovala za správné. Samozřejmě, když jste o tři roky dál, vidíte některé věci jinak, ale nemá cenu o tom zpětně uvažovat. Rozhodnutí v minulosti mě dovedla tam, kde jsem teď.

Je pro vás aktuální sezóna psychicky náročnější než ta minulá? Při návratu po nemoci jste mohla jen příjemně překvapit, což se vám povedlo, teď možná někteří fanoušci očekávali, že se zase posunete o něco výš…

Nevnímám tlak ani tolik z okolí, s tím už jsem se naučila pracovat. Pokud cítím tlak, tak jen ten, který na sebe vyvíjím sama. Před rokem ode mě nečekalo nic okolí, ale ani já sama. Pustila jsem se do lyžování s tím, že to zkusím a je úžasné, že vůbec můžu lyžovat po tom, co se v létě stalo. A do téhle sezóny jsem šla s úplně jinými očekáváními, ale vlastními. Ne že by ode mě něco čekal trenér, okolí nebo sponzoři. Jen já chci daleko víc, než jsem chtěla vloni. A to člověka na závodech občas svazuje a musím si na to dávat pozor.

S rakouským trenérem Mayrhoferem už objíždíte závody dva roky, což je dost času na to, abyste se poznali. Jaký je?

Je velmi precizní, hodně ctižádostivý a má silnou intuici. Hodně mě táhne nahoru, věří mi, že do světové špičky patřím. Pak je na některých těch závodech stejně jako já zdravě naštvaný, že se mi nepovedl výsledek, na který mám. Hned uvažuje, co udělat jinak, aby to v dalším závodě bylo lepší. Na druhou stranu mě dokáže i brzdit, že všechno nejde hned a cíle si musím dávat postupné. Když jsem byla patnáctá a pak dvanáctá, nemůžu chtít hned vítězit.

Seriál České naděje pro Soči 
I. díl biatlonistka Gabriela Soukalová
II. díl snowboardistka Eva Samková
III. díl boulařka Nikola Sudová
IV. díl rychlobruslařka Martina Sáblíková
V. díl běžec na lyžích Lukáš Bauer
VI. díl biatlonistka Veronika Vítková
VII. díl krasobruslař Tomáš Verner
VIII. díl snowboardistka Šárka Pančochová
IX. díl hokejisté ČR
X. díl sjezdařka Šárka Strachová

Mayrhofer v jednom z rozhovorů prohlásil, že vás za dva roky spolupráce naučil se víc usmívat. Má pravdu?

Určitě. My si perfektně sedli jako celý tým, což je důležité. Partu máme výbornou, a i když pracujeme profesionálně a děláme maximum, umíme ten sport odlehčit. Vždyť nejde o život. Pořád je to jen hra, a tak k tomu musíme přistupovat.

K tomuto přístupu vás dovedla i prodělaná nemoc?

Určitě k tomu dopomohla, ale já už k téhle filozofii směřovala před tím, než jsem onemocněla.

Platí, že byste chtěla závodit ještě příští sezónu a pak bílý cirkus opustit? Pokud ano, absolvujete i tu svoji poslední sezónu s Mayrhoferem?

Zatím to tak máme rozjednané, dořešíme to po sezóně. Ale já jsem rozhodnutá další sezónu absolvovat ve složení, v jakém jsme teď.

V současnosti o vás vzniká film. Podařilo se vám najít systém fungování se štábem, aby natočil, co potřebuje, a zároveň vám nenarušoval koncentraci?

Podařilo. Sbíráme další obrázky, v létě i v zimě, byli za mnou v Lienzu, Zauchensee i Flachau. Zvykli jsme si na sebe, naučili se natáčet tak, že o nich v podstatě nevím.

Do této sezóny jste vstoupila pod jménem Strachová. Způsobilo na začátku zimy nějaké zmatky či překvapení na závodech, že už nejste Záhrobská?

Lidi si pomalinku zvykají, Šárka jsem v listině jediná – dali si dohromady, že jsem se vdala. Kolikrát na závodech při startu slyším, že teď pojede Šárka Strachová, která v roce 2007 vyhrála mistrovství světa ještě pod dívčím jménem Záhrobská, tak už všichni vědí.

Během své kariéry jste procestovala téměř celý svět. Byla už jste ale někdy v Rusku?

Myslím, že jsem tam nikdy nebyla. Bude to úplná premiéra.

Jak se do Soči těšíte? Krásná příroda, ale i obavy o bezpečnost…

Jsem upřímně zvědavá, jak to tam bude vypadat. Už mám zkušenosti, že na olympijských hrách, co se týče bezpečnosti a kontrol, je to vždycky takové náročnější, tady čekám, že budou ještě přísnější. Uvidíme, jestli budeme mít čas se podívat do Soči a jestli bude vůbec bezpečné chodit po městě. V plánu nakonec máme odjet v polovině olympiády pryč, tak třeba ani nebude čas. Budeme se pohybovat jen ve vesnici a na sjezdovkách a spíš si budeme užívat tamní přírodu a hory než navštěvovat město.

Dolů do města se podíváte minimálně při zahajovacím ceremoniálu, při němž budete vlajkonoškou. Sledujete jako neformální lídr české výpravy, jak si přes zimu vedou další olympijské naděje?

Já sleduju ostatní naprosto přirozeně a mám radost, že se českým sportovcům daří, ať jde o biatlon, snowboarding nebo rychlobruslení. Doufám, že nám štěstí bude přát, protože na olympiádě je to otázka jednoho okamžiku a rozhoduje psychika a štěstí.

Ale není to přece jen otázka štěstí. Vy jste velké závody vždy zvládala…

Určitě to nechci svádět jen na štěstí. Hodně rozhoduje psychika a hlava. Ale u těch venkovních zimních sportů hraje štěstí svoji roli. Počasí, trať, jak fouká vítr… Ne vždy to je fér, ale své sporty známe, a tak s tím dokážeme počítat.

Je nevýhodou, že jste si zatím tratě v oblasti Krasnaja Poljana nemohla vyzkoušet?

Byl tam trenér. Sjezd by neměl být extrémně náročný, ale spíše technický. Ve slalomu máme vše vyzkoušeno, nemůže mě nic překvapit. Profily nejsou zásadní, záleží na tom, jak bude připravený povrch. Jestli bude ledový, tak i profilově lehká trať se stává velmi těžkou.

Vy se v Soči představíte ve slalomu a superkombinaci. Nejlepší výsledek sezóny máte možná překvapivě ze superkombinace. Bude tedy na hrách vaší hlavní disciplínou?

Určitě ne. Superkombinace je takový hazard. Já jsem ráda, že se mi ta jediná, která se ve Světovém poháru před olympiádou jela, povedla, i když jsem ji jela po třech letech. Pořád sbírám sebedůvěru na dlouhých lyžích v rychlých disciplínách. Jsem také ráda, že na olympiádě je kombinace se sjezdem, a ne se super-G, protože při tréninku sjezdu získávám jistotu. Ale vrcholem a nejsilnější disciplínou je pro mě určitě slalom.

Rychlostním disciplínám jste se věnovala přes léto v Jižní Americe. Cítíte posun?

Určitě je to mnohem lepší. V létě v La Parvě v Chile to bylo takové oťukávání, pomalu jsem se k sjezdovým disciplínám vracela a zvykala si na rychlost. S každou jízdou získávám jistotu a je pravda, že se pořád hledám v tom, jak si s těmi lyžemi hrát a reagovat v té rychlosti. Kolik času zabere, než udělám oblouk ve stovce, kolik ve stodvacítce… Já si hraju při jízdě se slalomkami a sjezdařky s tím bojují, s dlouhými lyžemi to funguje naopak. Jsem slalomářka a v tom sjezdu takovou jistotu nemám.

Dá se v posledních dnech před olympiádou ještě něco výrazněji změnit?

Je tam pár technických drobností, budeme testovat lyže a pracovat na materiálu i technice. Řešíme i to, že několik posledních závodů jsem měla pomalé závěry, tak na tréninku stavíme mnohem delší slalomy, abych pracovala na koncentraci a nasazení do poslední brány. Nic převratného, jen drobnosti.

Mohou pomalejší závěry souviset i se slabší činností hypofýzy následkem nemoci, kvůli níž si musíte růstový hormon aplikovat injekčně?

Těžko říct. Hormon beru nějaké tři týdny a minimálně měsíc bude trvat, než budu subjektivně něco cítit. Je pravda, že únava se dostavovala. Byla jsem překvapená, že vzhledem k tomu, jak jsem dřela přes léto, mi pak docela rychle docházely síly, i když jsem přijela odpočinutá. První den jsem se třeba cítila skvěle, druhý den to bylo o dvacet procent horší a třetí na závodech mi energie chyběla. Ale těžko říci, jestli to bylo psychikou, nejely mi lyže, nebo za to mohl nedostatek hormonů.

Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Lyže a snowboard

Filtr článků - Lyže a snowboard


Podsekce:

     
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Medaile

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..