Hlavní obsah

Po brutálním pádu v dětství už do snowparku nechtěl. Pak Skála obětoval školu a nyní je v Soči

Praha

Divoký tobogán podobný dráze, po níž se sám řítí, připomínala cesta lyžaře Marka Skály k nominaci na olympijské hry v Soči, které startují v pátek. Nejprve mezi vyvolenými byl, poté z českého týmu vypadl, aby nakonec na definitivním seznamu nechyběl. „Ale celou dobu jsem si byl skoro jistý, že pojedu," říká s úsměvem čtyřiadvacetiletý rodák z Prahy.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Marek Skála, který bude Česko reprezentovat ve slopestylu, před odletem do Soči.

Článek

Jako malý klučina hrál hokej. „Nejprve za Spartu, pak za Slavii," vzpomíná. Jak se dostal z ledu k lyžování, respektive disciplíně slopestyle, která je letos poprvé v historii v programu her? „Rodiče už měli plné zuby života v Praze, a tak se rozhodli, že chtějí do přírody. Vybrali si Albrechtice v Jizerských horách, kde jsem měl sjezdovku za barákem a lyže mi rázem byly bližší," vypravuje Skála.

Mějte informace ze sportu vždy po ruce! Stáhněte si do telefonu aplikaci Sport.cz na Google Play a AppStore.

Začátky na zasněžených kopcích však nebyly snadné. „Nazval bych je bolestivými," směje se Skála. „Nejdříve jsem jezdil klasicky na sjezdovkách. Po pár letech postavili na Tanvaldském Špičáku první snowpark, kam se hned hrnul bratr. Vzpomínám si, jak jsem si říkal, co je to za hloupý sport. Zkusil jsem si jeden skok na bedně, brutálně jsem se rozsekal. Zařekl jsem se, že nikdy víc do snowparku nevlezu," vybavuje si Skála. Jenže osud se nedá změnit. „Bratr jezdil pořád, já za ním chodil a postupně jsem našel v překážkách zalíbení a věnoval se slopestylu více než on."

Co je slopestyle?
Disciplína akrobatického lyžování nebo snowboardingu, při níž závodník sjíždí trať s umělými překážkami, na nichž se snaží udělat co největší množství maximálně obtížných triků.

Nic však dlouho nenasvědčovalo možnosti, že pro Skálu budou lyže životním posláním. „Přelomový okamžik nastal před čtyřmi lety, když jsem v Acrobat parku ve Štítech vyhrál první závody. Do té doby jsem jezdil pro zábavu a motivovala mě prostá touha se zlepšovat. Tehdy jsem zjistil, že mohu lyžováním vydělávat peníze a jezdit závody i jinde," říká Skála. „Začal jsem jezdit do Rakouska a postupně vlastně trávil čas jen v zahraničí."

Zásadně se mu změnil život. Celé týdny tráví mimo domov. „Minimálně tři čtvrtě roku jsem v cizině," přemítá. Jen v poslední sezóně postupně vystřídal Rakousko, USA, Itálii, Švýcarsko a znovu Rakousko. Však také musel obětovat studium sportovního managementu v Liberci. „Tři roky jsem zdárně zvládnul, chyběl poslední ročník. Jenže vedení školy mi řeklo, že absence už mi nebudou tolerovat, abych si vybral mezi studiem a lyžováním. Ale začal jsem jezdit světové poháry, což obnášelo ještě větší pobyt v zahraničí," krčí Skála rameny.

„Chtěl bych školu dodělat. Snad mi olympiáda pomůže k návratu," přeje si borec, který má zkušenosti i z pracovního procesu. „Potřeboval jsem peníze, a tak jsem během léta chodil dělat střechy. Pomáhal jsem se stavěním, opravoval je. Většina lidí se výšek bojí, ale mně přišla práce na trámech v pohodě. Bavilo mě to," líčí s úsměvem Skála.

O jistotě místenky v olympijském závodě se dozvěděl prostřednictvím sociální sítě facebook, jejímž prostřednictvím bude komunikovat s domovem během pobytu v Soči. „Jeli jsme z Ameriky na závody do Švýcarska, a pak ještě trénovat do Rakouska, takže jsem neměl čas viset denně na internetu a prožívat, zda se v redukovaném pořadí vejdu mezi účastníky. Ale bylo skoro jisté, že se do užšího výběru vejdu, tudíž jsem byl v klidu. Pak jsem jednoho dne zapnul počítač a sypaly se na mě gratulace, aniž bych pořádně věděl, že už je má cesta do Soči definitivní," popisuje Skála.

„Ještě před dvěma lety bych se myšlence cesty na olympiádu smál. Dnes jsem šťastný. Moje první konkrétní olympijská vzpomínka se váže k Naganu kvůli hokejistům. A teď mám šanci vyšlapat cestičku našemu sportu. Je to pecka," rozplývá se Skála.

Reklama

Související témata: