Článek
Jak se cítíte druhý den po tvrdé ráně do hlavy?
Jsem dost namožená, krk bolí, záda bolí, ale je to o dost lepší, než jsem očekávala.
Ještě máte před sebou nějaká vyšetření?
Už ne, to hlavní bylo v neděli, nejhorší je zažehnaný. Už mě čeká jen fyzioterapie.
Jak jste zvládla nedělní maratón vyšetření a k tomu ještě dopingovou zkoušku?
Dostala jsem se do vesnice asi v sedm hodin po všech vyšetřeních a dopingu, nebyla jsem nadšená. Ale hodně se mi ulevilo, že vyšetření bylo ok, mohlo to dopadnout o dost hůř.
Co se tedy z vašeho pohledu na skoku stalo?
Bohužel jsem byla trochu víc namotivovaná, chtěla jsem odjet dobrou jízdu, předvést nový trik, který jsem na třetím skoku nikdy neudělala... Jenže na prvním jsem se hodně odrazila a přetočila 540. Ještě v letu jsem si říkala, že to nějak dám, ale nedotočila jsem skok. Kously se mi paty a šla jsem. Sníh nebyl moc tvrdý, možná by mi to jinak odpustil.
Byl to jeden z nejhorších pádů, jaký jste zažila?
Už jsem se dlouho nevypla... Tohle byl myslím jeden z horších pádů, aniž bych se zranila.
Pamatujete si všechno před a po pádu?
Do pádu všechno. Pak jsem se probrala pod skokem, to si také pamatuju, zachránila mě helma. Mám novou s kevlarovou vložkou, ta rozprostřela náraz, díky tomu nemám otřes mozku... Dostala jsem tu helmu před X-Games, jsem ráda, že funguje. (úsměv) Poprvé jsem ji využila, do hlavy se jinak moc nebouchám, po dlouhé době taková rána a musím říct, že jsem docela ok. Na to, jak to vypadalo.
Měla jste odvahu si pustit záznam vašeho pádu?
Jo, viděla jsem. Nevypadalo to dobře.
Byla slopestylová trať až moc nebezpečná?
Myslím, že ne. Nejsou to šachy, skáče se na pětadvacetimetrových skocích a ne každý jezdec je top. Někdy se stane, že se padá.
Riskovala jste víc kvůli útoku na medaili?
Všichni se snažili nadiktovat, co šlo. Holky mají můj velký respekt, dávaly super rotace. Bylo to dobré premiérové představení slopestylu na olympiádě. I ti kluci to hrozně zabili.
Hodně se po závodě debatovalo o rozhodčích, diváci i někteří experti tvrdili, že jste si medaili zasloužila.
Podle toho, jak nastavili hodnocení u kluků, kteří jeli na styl, dopadali daleko a drželi graby, jsem měla být na třetím místě jednoznačně. Měla jsem techničtější jízdu, ty dvě daly základní skok. Podle toho, jak rozhodovali doteď, jsem myslela, že mi ty body dají. I u kluků to bylo zvláštní. První Amík jel suprově, ale hrábl si. McMorris měl vyhrát...
Ubližuje vaší disciplíně, že se po závodech musí řešit, jestli vítěz měl fakt vyhrát?
Je to špatný pro jezdce, věnují spoustu času tréninku a závodění a potom to rozhodčí pokazí. I profíci a všichni kolem věděli, jak to mělo dopadnout, jen to nebylo na papíře.
Závod rozhodovala i česká sudí Klára Suchanová. Řešila jste pak s ní výsledky?
S Klárkou jsem to neřešila, ale ona je jedná z mála, která tomu trochu rozumí, dala mě na třetí místo. Jenže Slovinec a Američanka mi dali míň bodů a neklaplo to.
Pořád vás to štve?
Jsem zklamaná, protože jsem trénovala rok a půl na olympijskou medaili... Bohužel, ale není to konec světa. Ještě si dám jednu dvě olympiády. (úsměv)
Jste v Soči kvalifikovaná i na U-rampu. Budete schopna závod odjet?
Chtěla bych jít a trochu se v tréninku svézt. Slyšela jsem, že to není hit, musím si trochu oťukat, jak se tam bude jezdit. Trvá pár dní, než ji hodí do perfektního stavu. Chci si zaskákat aspoň rovně, abych věděla, na čem jsem.
Může nedělní pád zanechat následky na vaší psychice?
Ne, jsem v pohodě. Klidně bych to dala znova. Tedy ten trik, ne to kladivo. (úsměv)
