Hlavní obsah

Trpěla bolestí. Při jízdách skútrem jsem myslela, že umřu, přiznala Ledecká

Michal Osoba (Soči)Sport.czPrávo

Když ve čtvrtfinále vypadla s Němkou Anke Karstensovou, v očích snowboardistky Ester Ledecké se objevily slzy. Rozhodně ne smutku, vždyť v osmnácti letech si po sedmém místě v obřím slalomu připsala ještě o příčku lepší výsledek ve slalomu. Jenže bolest vyhřezlé ploténky ji v Soči trápila takovým způsobem, že do závodu málem nenastoupila!

Foto: Roman Vondrouš, ČTK

Česká závodnice Ester Ledecká v cíli paralelního slalomu pod pěti kruhy.

Článek
Fotogalerie

Nakolik byl váš zdravotní problém limitující?

Ráno to bylo ještě snesitelné, ale bohužel po první jízdě se bolest zad rapidně zhoršila, že mě servisák musel oblékat do bot, doufám, že to nebylo v záběrech... Zkoušela jsem každou jízdu bojovat, dostala jsem se až sem, což je podle mě docela dobré.

Zhoršovala se bolest s každou jízdou?

Nejhorší byly cesty skútrem nahoru. Ten člověk nebral ohledy na to, že mám zrasená záda, túroval to nahoru po těch skocích ze slopestylu... Já myslela, že tam umřu nebo se mu pozvracím za krk. Ale v pohodě, teď už je líp.

Byl zdravotní hendikep rozhodující při čtvrtfinálovém vyřazení od německé soupeřky?

Snažila jsem se tam nějak mrskat, ale i trenér říkal, jak bylo vidět, že nejsem moc schopná pohybu.

Problém ale vznikl už před olympiádou.

Na soustředění v Rakousku jsem měla poprvé pocit, že se mi to během jedné tréninkové jízdy zhoršilo. Takže jsme přijeli do Prahy a začali to řešit, rehabilitovat, dělat psí kusy, abych se do olympiády dala dohromady. Pracoval na mě profesor Kolář, bohužel se to zase trochu podělalo při obřáku.

Po něm jste říkala, že vás záda tolik neomezovala.

Blokla se mi po něm. Byl tam oblouk, který mi nesedl, jak jsem prošla mixzónou, dokulhala jsem do stanu, tam si lehla a pan Kolář na mně zase pracoval. Dal mě dohromady, musím mu moc poděkovat, protože udělal strašný kus práce. Mohla jsem nastoupit na start, i když jsme to zvažovali do poslední chvíle.

Ještě večer jste byla připravená na variantu, že nebudete závodit?

Určitě tahle varianta byla, museli jsme zvážit, jaká jsou rizika. Pan profesor Kolář říkal, že by za toho stavu bylo lepší, abych nejela. Dala jsem si prášky na bolest, přes noc se to trochu zlepšilo, ráno jsem se rozhodla, že pojedu.

Bylo to hodně těžké rozhodnutí?

Na radu profesora Koláře jsem vynechala ranní rozcvičku, to se mi ještě nikdy před závodem nestalo, většinou běhám třeba schody. Vstala jsem, zkoušela, co všechno můžu dělat, protáhla se a v podstatě jsme čekali, co se bude dít. Říkala jsem si, že to asi nějak půjde, včera na tréninku jsem si ozkoušela, kde budu během závodu bolest cítit. Ale dneska se to zase brutálně zhoršilo. Vcelku jsem byla na bolest připravená a první jízdu si užila, to mě ještě nic nebolelo. Pak už ano.

Přesto budou vaše vzpomínky na Soči pozitivní? Chtěla jste tu být do desítky, což se vám povedlo s přehledem hned dvakrát...

Určitě, i když byla bych rozhodně radši, kdybych si mohla ten závod užít a ne ho protrpět. Ale určitě jsem s výsledky spokojená.

Reklama

Související témata: