Článek
Měla na kontě tři juniorské světové tituly a stejný počet triumfů ve Světovém poháru. Ale olympijské zlato ji vystřelilo do úplně jiných sportovně-společenských dimenzí. „Po závodě jsem šla tři čtvrtě hodiny uličkou na rozhovory, pak mě odvedli na tiskovku a dopingovou zkoušku, po ní mě vezli do hotelu, kde jsem se konečně potkala s trenéry. To setkání bylo fajn, ale už to nejsou takové ty první emoce jako na svěťáku,“ srovnávala.
Málem ji rozcupovali
Po rychlé sprše jela do olympijské vesnice, na vyhlášení, do Českého domu… „Bylo toho moc, nebyla jsem na tyhle věci zvyklá, většinou je po závodech klid a tohle mě rozsekalo,“ neskrývá Samková, že na poolympijský shon nebyla a ani nemohla být připravena.
„Pak jsem se fotila s medailí u olympijské vesnice a najednou tam byl hrozen lidí, až mě museli bránit, jinak by mě snad rozcupovali. Nejvíc pro mě bylo frustrující, že ty lidi nezajímalo, kdo jsem ani co jsem vyhrála, jen viděli to zlato,“ líčí snowboardistka.
Po bezprostředním návalu povinností sezóna pokračovala. Jenže hned na prvních závodech si Samková zlomila kotník, na podzim si ho opět poranila, další sezónu ukončila předčasně, těžko hledala motivaci… „Spíš radost z ježdění,“ upřesňuje.
Nechtěla být celebritou
Podobné pocity prožíval i její tým v čele s reprezentačním koučem Markem Jelínkem. „Pro mě to byly nejtěžší dva roky života, které už nechci zažít,“ říká Jelínek.
„Jednak jsme měli velké plány se snowboardkrosem a přísliby pomoci různých organizací, ale to se bohužel nestalo. A pak když se dostanete na nějaký vrchol, je za ním prázdno a hrozně snadno se z něj padá,“ ví úspěšný kouč.
„Evka nevěděla, co dál se sebou. Nikdy nechtěla být celebritou, najednou si musela dávat pozor, co říká, jak vypadá… A jak je hodná holka, hrozně věcí slibovala,“ líčí Jelínek.
Sport ji naučil
„Asi jsme si mysleli, že jsem po olympiádě nezničitelná a všechno zvládnu,“ přemítá Samková. „Jasně, chtěla jsem vyhrát olympiádu, ale člověk nemůže vědět, co přijde, jak zareagují lidi nebo média. A já přitom nikdy nedělala sport hlavně proto, že chci být olympijská vítězka,“ vysvětluje.
Teď je o čtyři roky starší a o spoustu zkušeností bohatší. I kdyby se ideální závodní scénář v Pchjongčchangu opakoval, Samková věří, že by úspěch ustála snáz. „Dvakrát stejným si člověk neprojde, ten boom už by taky nebyl takový. I když zase může přijít něco jiného, myslím, že už jsem se naučila říkat ne,“ věří čtyřiadvacetiletá rodačka z Vrchlabí.
„Pořád se učím, ale sport mě naučil spoustu věcí. A když člověk zvládne krizové situace v něm, je i líp připravený na život,“ dodává.
