Hlavní obsah

Česká snowboardistka při pádu ztratila paměť. Její příběh má happyend

Pchjongčchang

Takřka celý listopad si po těžkém úraze vůbec nepamatuje, poslední měsíc zase pořádně otestoval její psychiku. Olympijský příběh snowboardistky Kateřiny Vojáčkové má ale happyend, během her přišla pozvánka na start v Big Airu a v úterý dorazila do Koreje.

Foto: Český svaz lyžařů

Česká snowboardistka Kateřina Vojáčková.

Článek
Fotogalerie

Olympijské plénum vaši nominaci schválilo, pak jste z ní vypadla a teď jste tu.

Byl to docela náročný měsíc, pro mě taková zkouška... Celá moje sezóna nebyla nic moc, protože jsem měla docela vážné zranění a trochu se propadla v žebříčku. V nominaci jsem pořád byla na posledním postupovém místě, jenže týden před závody jsme se dozvěděli, že pořádající země může postavit svého závodníka na úkor těch nominovaných, i když to pravidlo nikde nebylo sepsané.

Korejka ale byla zraněná a její účast nejistá.

Přesně tak, měla zlomenou ruku a potvrdili její účast jen na Big Air, takže na slopestyle nebyla kapacita naplněná, ale nešlo ty disciplíny rozdělit mezi dvě závodnice. Hrozně mě to mrzelo, česká výprava odletěla a já byla smířená, že na olympiádu neletím.

A po zranění britské soupeřky vám v sobotu kouč Přemysl Vida poslal dobrou zprávu.

Ve tři ráno napsal: „Nespi, bal se, jedeš na olympiádu." Já to předtím nebrala jako konec světa, ale byla jsem dva týdny hodně uzavřená do sebe, i olympiádu jsem se snažila moc nesledovat. Dvacet lidí denně se ptalo: „Kačko, tak co olympiáda?" To nebylo moc příjemné.

Na zahájení jste se dívala?

To jsem zrovna koukala. Bylo to takové smíření se situací. Jasně, mohla jsem jezdit líp a být desátá, pak bych nemusela brečet. Ale těch okolností bylo tolik...

Můžete vzpomenout, co se stalo v listopadu na závodech v Číně?

To právě moc vzpomenout nemůžu... Znám to jen z vyprávění trenérů, při docela jednoduchém triku na Big Airu v Pekingu se mi kousla zadní hrana, bouchla jsem se hlavou a vypla se. Pak už nic nevím.

Jak dlouho jste byla v čínské nemocnici?

Ani to si nepamatuju, ale pustili mě snad po dnu. Na pokoji v hotelu už si začínám pamatovat věci. Měla jsem ve zprávě těžký otřes mozku a v Čechách na magnetické rezonanci mi zjistili poškozené blány v mozku a že bych na sebe měla být opatrná. Už jsem se cítila líp, jen když je velký hluk nebo blikají světla, ještě to není úplně ideální.

Co z vaší paměti zmizelo?

Měsíc před závodem mám úplné okno. Co jsem se naučila ve škole, jsem se musela naučit znova, na sněhu jsem odjela první double backflip (dvojné salto), a takové věci nevím...

Reklama

Související témata: