Článek
Jak jste si vychutnala večerní medailový ceremoniál?
Byl hrozně fajn. My předtím měli brífink, říkali nám, kde máme stát a kam půjdeme. Já moc nedávala pozor, tak jsem se snažila držet té přede mnou. Občas jsem se zamyslela a koukala zase jinam, protože jsem mávala na Ondru (Banka) nebo Olsena (Petra Kouřila). Nějak jsem se zapomněla, bylo to ode mě nervózní. Je to poprvé, takže si to můžu dovolit. Příště to snad bude lepší, jestli se mi to ještě povede.
Co vám běželo hlavou při hymně?
Že to snad není možné a že mám strašnou radost za svůj tým, který si tohle zaslouží.
Nechtěla jste si hymnu zazpívat?
Ani nevím. Byla jsem z toho tak vyjukaná, že mě nenapadlo zpívat nebo cokoliv dělat. Jen jsem tam stála, koukala a byla překvapená. To bylo celé, co jsem zvládla.
Kdy naposledy jste byla takhle dojatá?
Já slzela hlavně proto, že mi Martina Sáblíková řekla, že jestli nebudu slzet, tam mě zmlátí. A já se jí trochu bojím, protože je silná. (úsměv)
Byla jste ráda, že vaše ceremoniály jsou ve stejný den? Vždy jste Sáblíkovou obdivovala.
Ona je strašná frajerka, kam se na ni hrabu. Fakt jsem oproti ní takhle malinká. Klobouk dolů, po tom všem, co si musela protrpět, jsem s ní soucítila. Včera její závod bohužel v hotelu na korejské televizi nedávali. Ale měla jsem na telefonu dědu, ten mi hlásil mezičasy. Já měla svalovou křeč, když dojela. Byla jsem úplně hotová, lehla jsem si tam na postel, jenom jsem koukala a říkala: „To je úžasný!" Ona je fantastická.
Po svém zlatu už jste s dědou mluvila? Jan Klapáč má z olympiády dvě hokejové medaile, ale vy jste ho zlatem trumfla.
Dědu jen tak netrumfnu. Má toho hodně za sebou, to bych musela ještě hodně máknout. Ale mluvila jsem s ním, mám strašnou radost kvůli němu, že to viděl a mohl si to užít se mnou.
Ve vlasech jste při vyhlášení měla ptačí pírko. To jste si přivezla z Ameriky?
Ano, zase mám letos nové, z Denveru. Vzala jsem si ho jen tak pro štěstí.
Jak jste vlastně trávila hodiny od vašeho zlatého závodu do vyhlášení?
Já trošku čekala, že se po závodě půjdu projet na prkně, to se nepovedlo ani náhodou. Když jsem konečně odpověděla na všechny dotazy novinářů a prošla tou obrovskou, dlouhou mixzónou, tak jsme se dozvěděla, že musím ještě na tiskovku. To jsem netušila, přišlo mi, že se mě na všechno zeptali všichni z celého světa, že už snad nemůžou vědět víc. Ale samozřejmě to k tomu patří. Pak jsem měla dopingovku, jeli jsme rychle na hotel, tam jsem se převlíkla a jsem tady.
Asi jste čekala, že tu budete stát spíš příští sobotu, kdy se budou vyhlašovat nejlepší alpské snowboardistky...
Já nečekala nic. Chtěla jsem si jen závod užít a jet naplno. To, že se mi to povedlo teď, je úžasné. Přesunu se na snowboard a bude ze mě snowboarďačka.
Start v lyžařském sjezdu nezvažujete?
Sama nevím... Možná mě Tomáš (Bank) přemluví. Myslím, že ne. Snad mají kluci rozum.
Kdyby bylo na vás?
Kdyby bylo na mně, tak jedu všechno samozřejmě. Kombinaci, týmový závod, kdyby mě nominovali... Když jsem přijela a viděla ten kopec na super-G, říkala jsem si: „To je taková škoda, že nepojedu sjezd." Rozvrh mi to prostě nedovolí. Samozřejmě, že by to šlo udělat, ale já teď něco dlužím té snowboardistce.
