Článek
Jiří Magál a Karolína Erbanová před odletem do Soči
Přibližně sedmdesátičlenná výprava si musela řádně přivstat. Sedmadvacet sportovců a jejich doprovod se měli už patnáct minut před šestou hodinou ráno hlásit na vojenském letišti v Praze-Kbelích.
| Mějte informace ze sportu vždy po ruce! Stáhněte si do telefonu aplikaci Sport.cz na Google Play a AppStore. |
„Málem mě zastřelili. Chtěl jsem projet přes bránu, ale neměl jsem šanci," smál se biatlonista Ondřej Moravec, který dorazil po vlastní ose s lehkoučkým zpožděním. „Vstal jsem ve čtyři a ještě šel vyvenčit Ronnyho, což je náš irský lovecký setr," popisoval Moravec žijící v Jablonci.
Další sportovci ze severu Čech přijeli autobusem vyslaným Duklou Liberec. „Ani jsem nešel spát. Sbalil jsem vše potřebné a vyrazil," hlásil sáňkař Lukáš Brož. „Já problém neměla, protože jsem teprve před dvěma dny přicestovala z Ameriky a ještě jsem se nestihla srovnat s časovým posunem, tudíž stejně nespím," vyprávěla Šárka Pančochová.
Rychlobruslaři spali v Praze
V klidu byla výprava rychlobruslařů, protože trenér Petr Novák nařídil přesun ze Žďáru nad Sázavou do Prahy už ve středu. „Spali jsme do půl šesté, byli jsme totiž ubytovaní deset minut od letiště," říkal kouč rychlobruslařky Martiny Sáblíkové. „Byla jsem ráda, že jsme nocovali v Praze. Nesnáším totiž časné vstávání. Šla jsem ve středu brzy do postele a spala osm hodin," vyprávěla rychlobruslařská hvězda.
Kromě dvou kufrů táhnul její trenér ještě složený cyklistický trenažér. „Martina ho bude mít na pokoji a v době závodů na oválu. Ve speciálu není problém s nadváhou. Vozit kolo třeba do Ameriky je hodně drahý špás. Masážní stůl už ani netaháme, protože jsme zjistili, že je lepší ho koupit na místě a při návratu vyhodit, přesto ušetříme polovinu nákladů," vyprávěl Novák.
Snad nebudeme rozbalovat krabičky, doufá Rybář
Malá letištní hala byla přeplněná k prasknutí. Každý ze sportovců měl dvě zavazadla s oblečením, navíc nechyběly lyže či další nezbytné propriety. „Máme dvanáct zbraní a sedmnáct tisíc nábojů, které bylo třeba rozdělit do malých kufříků po pěti kilogramech. Na všechno bylo přes sto listů dokumentů. Doufám, že po příletu nebudou chtít všechny krabičky rozbalit a kontrolovat je jako při poslední návštěvě v Rusku," přemítal trenér biatlonistů Ondřej Rybář.
Sportovci si po odbavení dopřáli kávu, někteří z osobních zavazadel lovili nachystanou snídani. „Dostala jsem prstýnek od maminky pro štěstí. Měla jsem jeden už do Vancouveru před čtyřmi lety. Snad mi pomůže k super výsledku," líčila rychlobruslařka Karolína Erbanová. „Ani nemám v batohu žádnou knihu, jen pár časopisů, protože bych se do delšího románu mohla ponořit tolik, že by mi trenér vynadal," smála se Martina Sáblíková, která je favoritkou závodů na tři a pět tisíc metrů.V batohu měla pro štěstí plyšového medvěda. „Je to talisman, po závodech se mnou putuje už rok," hlásila před nástupem do letadla.
