Hlavní obsah

Český dědeček proti gigantům z formule 1. Bobisté vedou statečně nerovný boj

Soči

Naskočit, zběsilou rychlostí profrčet ledovým tobogánem ve dvou set kilogramů vážícím stroji a doufat ve skvělý čas. Zdánlivě prosté jsou závody bobistů. Jenže skutečnost je jiná. Jde o souboj nejmodernějších technologií, inženýrů a stamiliónových rozpočtů.

Foto: Fabrizio Bensch, Reuters

Český dvojbob ve složení Jan Vrba a Michal Vacek na trati v Soči.

Článek
Fotogalerie

„Přesná čísla neznám. Nikdo se o ně nechce dělit. Ale nejlepší týmy se pohybují kolem třiceti miliónů eur na sezónu," přibližuje poměry ve světě bobistů pilot českého týmu Jan Vrba.

Jeho družina si však musí vystačit s třemi milióny korun. Češi si tak musí připadat ve srovnání s elitou jako chudí příbuzní. Přesto jsou schopní nejlepším konkurovat. „Ve čtyřkách můžeme myslet na nejlepší osmičku. Bob nám jede, materiál na něm je dobrý," říká Vrba.

Rozestupy jsou ve finále v řádech setin či tisícin, tudíž rozhodují titěrné maličkosti. „Američané mají bob od BMW, které pro ně stroj vyvíjelo dva roky. Tráví hodiny v aerodynamickém tunelu. Dlouhodobě testují, zatímco my ani nemáme dráhu," popisuje realitu Vrba. Bez nadsázky lze souboje bobistů označit za formuli 1 na ledě. „Pro italský tým připravuje bob Ferrari. Když se jim nepovedlo vystoupení na olympijských hrách ve Vancouveru před čtyřmi lety, dva roky na něm nezávodili a jen ho vyvíjeli. Britům zase stavěl bod McLaren, který má bohaté zkušenosti z formule 1," líčí Vrba.

Snít o stupních vítězů je bláznovství

Se svojí posádkou má k dispozici bob starý osm let, česká reprezentace jej koupila od Slováků. „Ale pořád funguje skvěle. Když se povede jízda, výsledek je srovnatelný s nejlepšími," popisuje Vrba. Snít o stupních vítězů je bláznovství. Důvodem je zázemí. „Investice soupeřů si ani nedokážu představit. Jde o stamilióny. Musí platit designéry, aerodynamické tunely, stovky jízd při vývoji rámu. Ve Winterbergu přitom stojí jedna jízda osmdesát eur. Náklady jsou neskutečné," vypravuje Vrba.

Zcela odlišná situace je však ve dvojbobu. „Tam je těžké bojovat i o střed výsledkové listiny," přiznává Vrba. I proto se Češi snažili na stroji pracovat. „Přední část s řízením a pružinami funguje, řešili jsme tudíž zadní část, protože se nám zdálo, že je málo pružná. Oslovili jsme profesora na Báňské univerzitě v Ostrově přes materiály, aby nám doporučil, z čeho bob udělat. Postavili jsme nový rám na základě předchozího, ale z odlišného materiálu. Mělo to být ohebnější, lépe pružit. Jenže jsme neměli dost možností nový bob řádně otestovat, nefunguje podle očekávání," přiznává Vrba.

Zatímco piloti elitních týmů jsou plně profesionální, česká posádka má civilní zaměstnání. Kupříkladu Michal Vacek se podílí na výrobě kuchyňských linek, Vrba pracuje na střechách.

„Navrhuji kotvení pro tepelné izolace. Musím na střechu, odeberu vzorky izolací a v kanceláři navrhnu množství kotevních prvků, protože každá střecha je rozdělená na několik zón," přibližuje Vrba, pro něhož ve dvaatřiceti může být olympiáda v Soči poslední. „Jezdit mohu ještě dlouho, ale ve svém věku už bych měl mít i jiný život než jen mezi bobisty. Rozhodnu se podle výsledku."

Reklama

Související témata: