Hlavní obsah

Sladkosti nepomáhají, sáňkařka musí vozit závaží

Pchjongčchang

Takové potíže by sáňkařce Tereze Noskové asi řada žen záviděla. „Mám problém s váhou,“ přiznává drobná sáňkařka. V ledovém korytu jsou kilogramy navíc výhodou (samozřejmě v rozumné míře), jenže české olympioničce se je nedaří nabrat.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Sáňkařka Tereza Nosková během fasování olympijské kolekce pro ZOH 2018.

Článek
Fotogalerie

„Mám 56 kilo, soupeřky mají třeba kolem sedmdesáti," vypočítává. A to má přitom Nosková k jídlu kladný vztah, vždyť i ve škole si vybrala obor cukrářství. „Ale ani sladké nepomáhá. Já se i přežírala, ale nejde to. Když jsem se snažila přibrat, místo toho jsem dvě kila shodila, tak nevím, co mám dělat," usmívá se dvacetiletá dívka, jediná žena v šestičlenné české sáňkařské výpravě v Pchjongčchangu.

Řešením tak jsou olověná závaží o hmotnosti deset kilogramů, která s sebou vozí v saních. „Jsou to takové malé kostičky asi dvakrát dva centimetry, které si dáte do kapsiček na zádech. Když si lehnete na sáňky, tak už to ani nevnímáte, maximálně na startu, když se odrážíme, je znát, že mám deset kilo navíc," líčí Nosková.

Baví ji rychlost a adrenalin

K jízdě na saních ji přivedla kamarádka už v osmi letech, jenže zatímco parťačka po třech letech ledová koryta opustila, Nosková zůstala. „Mě baví ta rychlost a adrenalin. Přemýšlím jen nad nejbližší zatáčkou a nad ničím jiným," nadšeně popisuje.

Rychlostní rekord má 120 kilometrů za hodinu, adrenalin už se proměnil i v několik bolestivých karambolů. Však i olympijskou kolekci si byla vyzvednout se sádrou na noze, kterou vyfasovala na tři týdny coby nechtěnou památku na kvalifikaci v německém Oberhofu. „Špatně jsem odřídila zatáčku, takže jsem z výšky najela do mantinelu a noha se mi tam skřípla. Ale to bude v pohodě," ujišťovala.

O zranění není v jejím sportu nouze, což s sebou nese i úsměvné příhody. Třeba když přijde k lékaři s úrazem ze soustředění uprostřed léta a vysvětluje, že se zranila při sáňkování. „To si myslí, že si z nich dělám srandu," přiznává Nosková. Na klasických dřevěných saních sloužících k dětským radovánkám přitom seděla naposledy před pěti lety.

Ceny těch závodních se pohybují v rozmezí 100 až 150 tisíc korun, v českých podmínkách si přitom sáňkaři nemůžou dovolit věnovat se svému sportu celoročně. „V létě prodávám v pekárně, občas peču i věnečky a dorty na zakázku. Peníze od svazu dostáváme jen přes zimu," popisuje Nosková připravující se v tradiční české sáňkařské baště Smržovce, nedaleko Jablonce nad Nisou.

Reklama