Chtěla vytřít zrak posměváčkům. Česká sáňkařka ale podlehla nervozitě

„Chtěla jsem do dvacítky. Když řeknu, že závodím na saních, tak všichni divně koukají. Třeba jsem přijela v létě do nemocnice se zraněnou rukou a tvrdila, že jsem přišla k úrazu na saních. Podezřívali mě, že si dělám legraci. Celé léto jsem proto dřela, abych dokázala, že nejsem jen nějaká holčina, co nic nedělá. Ale nepovedla se mi ani jedna jízda," přiznávala sebekriticky Nosková.

„Podlehla jsem nervozitě. Asi jsem až moc chtěla a dělala chyby. Za devátou zatáčkou je točivý úsek s dvěma nepatrnými zatáčkami. Zdánlivě snadná pasáž je ve skutečnosti děsně nebezpečná. Když se neprojede ideálně, je zbytek jízdy o ničem. Rakušanka Platzerová tam udělala v pondělí chybu a letěla deset metrů vzduchem. Když se někdo takovým způsobem vymele, na psychice to nepřidá. A já daný úsek neprojela dobře ani jednou," přiznávala Nosková. „Pokaždé jsem si tam buchla o stěnu," lamentovala Nosková.

Na trati v Pchjongčchangu létala až sto dvacet kilometrů v hodině. „Právě rychlost je jeden z faktorů, co mě na saních přitahuje. I jistá míra nebezpečí. Ale když něco zvorám, tak mám pak z dráhy respekt," přiznávala.

I přes hořký konec se s olympijským závodem a tribunou naplněnou téměř do posledního místa loučila s úsměvem. „Nikdy jsem nezávodila v tak nádherné atmosféře. Je fantastické, když člověku fandí i úplně cizí lidé. Byla jsem zklamaná, končila poražená, ale i tak mi diváci aplaudovali. Neuvěřitelné," rozplývala se rodačka z Jablonce nad Nisou, odkud je i zbylých pět členů sáňkařského týmu v Pchjongčchangu.