Biatlonistky ve sprintu na medaili nedosáhly. Soukalovou zradila střelba, Vítkovou běh

Kdyby se složil Soukalové rychlý běh s přesnou střelbou Vítkové, neměla by Slovenka Anastasia Kuzminová na zlato šanci. Ale na „kdyby" se v biatlonu nehraje, a tak Kuzminová za povzbuzování slovenské hokejové reprezentace obhájila zlato z Vancouveru, Vítková dojela 16. a Soukalová až 29.

Naděje Soukalové na úspěch trvala jen do první střelby. „Řekla jsem si sakryš, sakryš, pak dvě dobrý a znova sakryš," reprodukovala po závodě své dojmy ze střelby vleže. Tři trestné okruhy znamenaly konec ambicím. „To už jsem věděla, že i kdybych letěla jako bůh, ten závod nezachráním," přiznávala.

„Podle mě přijela na tu položku zbytečně rychle, stalo se jí to už dvakrát během tréninku. Je to škoda, protože, když nedá první ránu, tak jí to určitě na klidu nepřidalo," konstatoval na střelnici Soukalové trenér Ondřej Rybář.

Vítězka tří individuálních závodů v aktuálním ročníku Světovém poháru se ještě hecla, z 68. místa po první střelbě se druhým nejrychlejším běžeckým časem vytáhla do elitní třicítky. „Nic jiného mi nezbylo. Maminka mi tam fandila na kopci, tak jsem si říkala, že musím běžet aspoň pro ni," přiznávala dcera stříbrná medailistky ze Sarajeva.

Vítková startovala s číslem 55 a po čisté střelbě mohla pomýšlet i na medaili. „V kopci po druhé střelbě mi hlásili třetí místo, ale pak mi došlo," přiznala. Na Kuzminovou ztratila 44 sekund.

„Myslela jsem si, že s čistou střelbou budu výš," netajila zklamání ze šestnáctého místa. „Ale se střelbou jsem spokojená, ta mě může do dalších závodů nakopnout. Ještě jich tu zbývá dost, tak mám co zlepšovat," věděla.