Článek
Od pětadvacetiletého Fourcadea, suverénního lídra Světového poháru, se před začátkem her v Soči čekal útok na několik medailí, v úvodním sprintu se ale musel spokojit až s šestým místem.
"Cítil jsem zodpovědnost, abych získal medaili, i když mi to nikdo osobně neřekl. Ale dnes ráno jsem o tom přemýšlel. Hodně jsem se soustředil, chtěl jsem napravit ten sprint. A povedlo se," radoval se Fourcade.
Možná i proto, jak velký tlak na svou osobu cítil, se po posledním úspěšném výstřelu začal mohutně radovat, i když tím mohl přijít o cenné sekundy do závěrečného okruhu.
Arogance to nebyla. Jen radost
"Věděl jsem, že ten výstřel má váhu zlata. Že když zastřílím čistě, jsem olympijský šampión. Nebyl to výraz arogance, to vůbec. Jen čirá radost," líčil Fourcade, který má na kontě už také stříbro z her ve Vancouveru. "Zlatá olympijská medaile byla mým dětským snem. Nemůžu uvěřit, že se to povedlo," pochvaloval si.
Fourcadea nadchlo, že mohl být na stupních vítězů se svým krajanem Beatrixem, který nečekaně dojel pro bronz. "Jean Guillaume je můj nejlepší kamarád a soupeř od mých deseti let. Takže jsem šťastný i za něj," podotkl Fourcade.
Beatrix přiznal, že část jeho medaile patří i Fourcadovi. "V určitém směru mi pomohl utvářet kariéru. Jsme velkými přáteli a také rivaly," uvedl o půl roku starší Beatrix. "Je super, když si můžete poslechnout Marseillaisu, i když jste jen třetí," dodal s úsměvem Beatrix.
