Hlavní obsah

Biatlonista Moravec jezdil na vozíku, sportoval potají, ale prostřílel se až na stupně

Michal Osoba (Soči)ČTKSport.cz

O vůli, odhodlání postavit se osudu i nezbytné dávce tvrdohlavosti. O tom všem je životní příběh Ondřeje Moravce. Muže, kterému hrozila dlouhodobá invalidita a on se teď po skvělé palbě na olympijské střelnici a výtečném běhu místo toho může chlubit stříbrnou olympijskou medailí.

Foto: Kirsty Wigglesworth, ČTK/AP

Biatlonista Ondřej Moravec slaví stříbrnou medaili ze stíhacího závodu na olympiádě v Soči.

Článek
Fotogalerie

Vlastně by vůbec neměl sportovat. Od lékařů má totiž zákaz. „Doživotní," zdůrazňuje Moravec. Když byl v páté třídě, trávil u doktorů skoro víc času než ve škole, nějaký čas se pohyboval jen za pomoci vozíku. Diagnostikovali mu Perthesovu chorobu, která u mladých lidí (většinou chlapců) postihuje kyčelní klouby.

Za to, že Moravec nemusel podstoupit už v deseti letech endoprotézu, vděčí tak trochu zmatkům v hradecké nemocnici. „Byl jsem nějakou dobu hospitalizován a měl jít na operaci. Jenže mě pustili domů a pak na mě zapomněli. Prostě jsem se jim ztratil v papírech," popisuje neuvěřitelnou hříčku osudu, která mu zřejmě zachránila sportovní kariéru.

Moravcova maminka je zdravotní sestrou, a tak se podivovala, že se z nemocnice dlouho neozvali. „Tak jim volala, aby zjistila, co se děje. A oni, že na mě zapomněli a mám tedy přijet do nemocnice na rentgen. A ten ukázal, že se to najednou zlepšilo," vzpomíná biatlonista.

Nastartoval tak alternativní léčbu. Chodil doma o berlích, aniž by zatěžoval nohu s poškozenou kyčlí, zamířil do léčebny, kde podstupoval terapii. Každý den pět hodin.

Ondro, nesportuješ? ptali se doktoři

Když po jedenácti měsících léčebnu opouštěl, lékaři mu řekli: „Budeš moct jezdit rekreačně a plavat." Pro Moravce to byl šok. Sice se ještě biatlonu nevěnoval, ale jako žák lyžoval a nemínil na tom nic měnit.

Postupně začínal nohu zatěžovat a zjišťoval, že bolest ustupuje. Dál lyžoval. „Mámě se to ukrutně nelíbilo. Ale když viděla, že do toho lyžáku pořád chodím, přestala mi to zakazovat," vzpomíná Moravec.

Do osmnácti let chodil na pravidelné kontroly a od lékařů dostával otázku: „Ondro, sportuješ? Nechodíš do posilovny?" Moravec mlžil. „Prostě jsem to tajil. Asi to později zjistili, ale normálně na férovku jsem jim to nikdy neřekl," přiznává. Dostal modrou knížku, ale vrcholový sport mohl provozovat.

„Kdybych se neztratil v papírech, tak tu nejsem," prohlásil po své stříbrné stíhačce.

Reklama

Související témata: