Článek
Na úterý jste měl podle původního plánu jen lehký trénink, a pak odpočinek. Měnit program kvůli cestě do Soči pro medaili byla příjemná povinnost, že?
V plánu jsem žádný výlet neměl, ale kdyby mi program ještě jednou nabouralo slavnostní vyhlášení, určitě nepohrdnu (směje se). Rozhodně šlo o příjemný zážitek. Já mám první medaili z individuálního závodu, jsem nadšený.
Jaký pro vás vlastně byl úterní den po zisku stříbrné medaile?
Šlo o odpočinkový den, ale pořád jsem něco dělal. Ráno jsem šel lehce trénovat. Byl jsem asi pětačtyřicet minut na lyžích, trošku jsem si zastřílel. Pak už jsem jen odpočíval a chystal se na cestu. Předání medaile předchází docela dlouhá procedura, která zabere hodně času.
Promítal jste si v hlavě cestu k životnímu úspěchu?
V pondělí večer jsem usnul poměrně lehce. V úterý jsem se ale vzbudil před osmou, což se mi v Soči nestávalo. Ale už jsem se nemohl ubránit myšlenkám na závod, promítal jsem si jednotlivé okamžiky.
Užil jste si vyhlášení v zaplněném olympijském parku?
Pro mě šlo o životní a nezapomenutelné chvíle. Po závodě byly emoce větší, ale u moře v Soči člověk dostane medaili, čímž je večer speciální. Navíc medaile je moc krásná, organizátorům se povedla. Zpracování je fajn, kombinace se sklem se mi hodně zamlouvá. Bylo by fajn, kdybych jí přidal sestřičku. Ještě mě čekají čtyři závody, tudíž příležitost mít budu.
Prozradíte reakci vašich nejbližších, kteří sledovali závod doma?
Manželka byla strašně spokojená. Hned po závodě oslavovala. Byla u babičky, kde se sešla skoro celá moje rodina. Užili si to. Byl jsem i ve spojení se starostou Letohradu, kde bydlím. Všichni tam sledovali biatlon a mohutně oslavovali. Na náměstí visí olympijská vlajka. Někteří lidé přes starostu vzkazovali, abych další medaili nezískal, že nechtějí skončit v protialkoholní léčebně (směje se).
