Článek
Jak se vám závodilo poprvé v pozici olympijského medailisty?
Když jsem vstal, tak se mi ukrutně nic nechtělo. Jindy před závodem chodím i na lyže, když je večerní start, teď jsem nebyl schopný absolutně nic, jsem se proběhl. Ale při závodě už jsem měl tak o 50 procent lepší pocit, než při sprintu a stíhačce. To jsem se cítil slušně a běžecky to nebylo, co bych si představoval. Akorát ta střelba mým pocitům neodpovídá, dvě chyby jsou na dlouhej závod moc, to jsem věděl, že na olympiádě díru do světa neudělám.
Po třiceti čistých ranách ve sprintu a stíhačce vás teď zradila hned ta první...
Šla zbytečně dolů. Ale na druhou stranu je pak člověk klidnější, než kdybych přijel na poslední stojku a klepal se, že mám tři nuly a musím to dát. Ležáky jsem si hlídal poměrně dost, poslední rána zazvonila jako sviňa, to jsem slyšel, jak byla těsná.
Hodně jste si vyčítal chybu při čtvrté střelbě, kdy vám vyskočil náboj?
To bych tu byl hodně sprostej. Na olympiádě by se to stávat nemělo. Jednoznačně moje chyba. Když se nekoncentruju, stane se. Ale nemělo by.
Pořád lepší, než kdyby se to stalo při stíhačce.
To by mě asi mrzelo víc. Ale každopádně to byla blbost.
Nebýt zaváhání, minimálně byste porazil Jaroslava Soukupa...
Také už jsem slyšel, že mu prý budu muset stlát postel. Naštěstí to dělá uklízečka. (úsměv)
Sníh byl po teplém dnu těžký, hodně vás bolí nohy?
Právě, že je to docela dobrý. Začátek jsem nepřepálil, hlásili mi, že ztrácím kolem 20 sekund, ale v půlce třetího kola jsem stahoval a jelo se mi líp a líp.
Gabriela Soukalová si při ženské stíhačce musela narovnávat prádlo. Vás asi podobné starosti netrápí...
Mně akorát padá čelenka. Ale chápu, že to není tak zajímavý. (směje se)
