Článek
Gabriela Soukalová je nejnovějším přírůstkem stáje pětatřicetiletého trenérského mága. Její letní přechod k mužské reprezentaci přitom vyvolal dost nechápavých reakcí i trochu zlé krve. Proč Soukalová po své životní sezóně mění něco, co funguje?
Jenže čtyřiadvacetiletou biatlonistku k Rybářovi lákalo pouto téměř rodinné. „Znám Ondru odmalinka, trénovali ho mí rodiče a vždycky o něm mluvili strašně hezky," vzpomíná Soukalová. Dlouhé roky se připravovala pod vedením maminky, pak přešla ke kouči ženské reprezentace Jindřichu Šikolovi. Jenže stále hledala prostředí, které jí bude sedět ideálně.
„Vždycky jsem si přála mít trenéra, u něhož bych cítila, že mu nezáleží jen na výsledcích, ale i na mně jako na osobě," vypráví Soukalová. Právě tuto definici v jejích očích Rybář splňoval. „K nikomu jinému bych takovou důvěru nenašla. Jak ho znám odmalinka, vím, že to je perfektní, čestný a inteligentní člověk. Ale zase ho nesmím přechválit, aby nenosil nos nahoru," usmívala se čtyřiadvacetiletá Soukalová.
Přestup pod Rybářova trenérská křídla si ale musela pár let vyčekat. „Od juniorů jsem si přála, aby mě trénoval, prosila jsem o to už před třemi lety. Ale neměla jsem takové výsledky, abych si mohla diktovat," přiznávala. A tak využila loňskou úspěšnou sezónu, kdy stála ve Světovém poháru čtyřikrát na nejvyšším stupínku její vyjednávací pozice byla výrazně silnější. Tentokrát už si svůj požadavek prosadila.
Nehleděla na pochyby, jestli trenérská změna před vrcholem čtyřletého olympijského cyklu nemůžu natropit více škody, než užitku. I když se jí i tyto myšlenky honily hlavou. „Pro Ondru to bylo hrozně těžké. Říkal si, že jestli ta Gábina nebude jezdit, bude to hodně na něj," ví Soukalová. Naštěstí vyhrála hned úvodní závod nové sezóny v Östersundu, definitivně pak pochyby zahnala svoji pondělní stříbrnou jízdou. „Jsem ráda, že jsem všem ukázala, že mi trénink s chlapama pomohl a kluci mě po psychické stránce zocelili," hřálo ji.
