Článek
Jak jste po nedělním druhém místě v závodě na tři tisíce metrů usínala?
Hrozně, vůbec jsem nemohla zabrat. Ležela jsem v posteli, v hlavě mi běžel závod. Ze všeho jsem byla tak nadšená a dojatá, že jsem prostě neusnula. Až někdy kolem půl čtvrté. A spala jsem asi čtyři a půl hodiny, takže doufám, že v dalších dnech manko doženu.
Ráno jste se probudila ze zvyku, nebo se vrátily emoce?
Moje spolubydlící Karolína Erbanová vstávala na trénink, ale já už se stejně spíš jen tak převalovala. Emoce jsou vážně obrovské. Pocit z jízdy, z vyhlášení a množství lidí, kteří mi gratulovali...
Měla jste na mobilním telefonu hodně zpráv s gratulacemi?
Ano. Mraky. Ráno jsem se jimi snažila prokousat a asi hodinu a půl mi trvalo, než jsem na tři čtvrtiny odpověděla.
Byla jste i po závodě na bruslích? Nebo jste pondělí pojala volněji?
Vůbec jsem nebyla v hale. Dopoledne jsem měla nějaké sponzorské povinnosti. Odpoledne si dám volný trénink na cyklotrenažéru v pokoji, večer mě čeká vyhlášení. Mám relaxační den.
Došlo na avizovaný prohřešek proti životosprávě? Dopřála jste si v jídelně bez omezení vafle a klobásu?
Než jsem se dostala na večeři, chtěla jsem hlavně klobásu. Jenže jako na potvoru nebyla k mání. Pak mě přešla chuť i na sladké a ládovala jsem se jen pizzou. Měla jsem tak velký hlad, že mi bohatě stačila. Já se k jídlu dostala až čtyři hodiny po závodě.
Mluvila jste s maminkou, která za vámi dorazí v průběhu her, ale první závod sledovala doma u televize?
Ano. Večer, když jsem dorazila do vesnice. Stejně jako s tátou a bratrem. Na internetu jsem viděla video, jak mamka brečí, což bylo moc hezké. Krásně o mně mluvila, za což jí děkuji. Ale já vlastně ani nic jiného nečekala, prožívá moje závody vždy stejně.
Brečela jste i vy po zisku stříbra, nebo coby majitelka tří olympijských medailí z Vancouveru 2010 už slzy z výsledků neroníte?
Když jsem šla v neděli v hale na květinový ceremoniál, tak jsem měla slzy v očích. I stříbro je nádherné. Jsme na olympiádě a každá medaile z her je krásná. Rozumím sportovcům, kteří pláčou štěstím.
Pokročila jste už v rozhodování, zda nastoupíte k boji o medaili na trati patnáct set metrů?
Každý závod na olympijských hrách je skvělý, ať už dopadne jakkoliv. Pro sportovce je nádherné být na startu olympijského závodu. Atmosféra je jiná než na běžných závodech. Ale rozhodující je pro mě pětikilometrová trať, kde chci medaili.
Trenér Novák sliboval, že oslava stříbra bude veliká. Naplnil svá slova?
Slavil dostatečně a dost statečně. Avizovanou cestu do Českého olympijského domu ani neuskutečnil. Zvládl oslavu na našem olympijském domě s hokejovými trenéry. Musím říct, že jsem s ním chvilku byla, ale pila jsem jenom vodu. V pondělí ráno kolem desáté byl trošku přešlý, ale za tři čtvrtě hodiny vyrazil na trénink a vypadal v pohodě.
