Článek
Je to velký nezvyk trénovat jen v osmi lidech?
Všechno je náročnější, času na odpočinek míň. Ale trenéři to měli dobře připravené. Dostat se na led už jsme potřebovali, ve čtvrtek jsme totiž měli volno a strávit další den bez tréninku by už nešlo.
Málem jste ale začátek nestihli, protože jste cestou do Bolšoj arény zabloudili, že?
Cestu jsme si zkrátili několika zajížďkami. Ještě jsme pak potřebovali nějaký ticket, abychom se dostali dovnitř do haly, takže celkem zajímavý...
Stejně jako to, že jste se prý ráno po olympijské vesnici byl projet na kole. Je to pravda?
Jsou tady erární modrý kola, ale je to trošku srandovní, protože si ho vezmeš na snídani a po ní už tam není. Kdokoliv si ho totiž zase může vzít, takže vznikají takové tahanice.
Krasobruslař Michal Březina přiznal, že z kola málem spadl, neboť řídítka vůbec nedržela. Vy jste podobný problém neměl?
Řídítka mi neulítla, zřejmě jsem měl lepší model... Ani sedlo jsem si upravovat nemusel.
Líbí se vám olympijská vesnice?
Samozřejmě to na tebe dýchne, je příjemný si se všemi sednout na jídlo.
Jak byste ji srovnal s tou před dvaceti lety v Lillehammeru, kterou jste rovněž zažil?
Tady je všechno mega mega. Jsme v Rusku – všechno bolšoj (velké). Lillehammer měl kouzlo v tom, že tam byl sníh, vesnička menší a všechno mnohem hezčí. Prostě jsem měl pocit, že je to zimní olympiáda. Tady se koukám, kde se se má běhat čtyřstovka, kde patnáctka. Jako bych byl na letní olympiádě.
