Článek
„Ten nahoře mi nechce dopřát," posteskl si Roman Koudelka po závodě. Jeho pokus v prvním kole ovlivnil ojedinělý poryv větru. „Vážně drsný skok. Připočítával jsem čtrnáct a půl bodu za vítr, i v druhém kole jsem měl ze své skupiny největší přípočet," lamentoval borec, jehož na podzim trápily potíže s krční páteří, nevysvětlitelné bolesti hlavy, stavy úzkosti a nenadále bušení srdce.
Češi zopakovali umístění z minulých her ve Vancouveru, ačkoliv pomýšleli výš. „Každý z nás v sobě nosil malou naději. V tréninku jsme skákali hodně vyrovnaně. Kdyby foukal vítr celý závod, mohli jsme skočit na bednu. Ale já si nechci stěžovat, po všem co jsem prožil. Pro mě byla už účast vítězstvím," uznal Koudelka.
„Roman měl vážně smůlu. Předvedl super skok, ale v nejhorších podmínkách ze všech závodníků. Je škoda, že počasí bylo stabilní. Větrná loterie by nám pomohla. Mohli jsme na tom vydělat," přemítal Jakub Janda, který stejně jako všichni členové týmu nastoupil s českými vlaječkami na tváři.
