Článek
Myslela jste před startem na tak skvělý výsledek?
Vůbec ne. Zvláště s ohledem na zdravotní trable, které jsem měla. Ve čtvrtek jsem se šla proběhnout po cestě ve vesnici a píchlo mě v kotníku. Následně jsme celou dobu nohu léčili. Mám lehké obavy, že jsem si natrhla vaz.
Takže jste absolvovala třicet kilometrů s natrženým vazem a ještě skončila na páté příčce?
Doufám, že nic natrženého nemám. Ale noha bolí strašně. Při závodě jsem však nic nevnímala. Vzala jsem si jeden ibalgin a jela. Ráno před závodem jsem se teda ani nemohla jít proběhnout, jak noha bolela. Ale nebudu brečet po takovém parádním výsledku.
Nakolik hrozilo, že na startu vůbec nebudete?
Bála jsem se, abych si zranění nezhoršila. V pátek po tréninku kotník fakt bolel hodně. Použili jsme laserovou sprchu, lékaři nohu trošku protáhli, přes noc jsem ji měla zaledovanou. V pátek se mi hlavou honilo, jestli je správné jet, ale v sobotu už byla volba jednoznačná.
Bylo hodně těžké držet se v čele, když norské závodnice nasadily tak vražedné tempo?
Zpočátku ano. Říkala jsem si, že chci vidět, jak pojedu třicet kilometrů takovou rychlostí. Pak jsem navíc udělala chybu při přezouvání lyží. Servisáci na trati křičeli, abych neměnila už po prvním kole, když mi to jede. Jenže já byla nasměrovaná k boxům pro přezutí a nemohla nic dělat. Nebyla pak sranda dojet následně soupeřky. Ale zase jsem měla výrazně lepší lyže. A skupina, kterou jsem honila, byla hodně dlouhá. Na poslední závodnici jsem neztratila tolik.
V jedné pasáži jste sama tahala tempo. Věřila jste si tolik? Nebála jste se, že se unavíte?
Bála. Jenže pokaždé, když jsem před sebe někoho pustila, tak mi přišlo, že nechce jet. A já se strachovala o umístění do desítky, protože nás jelo patnáct. Proto jsem chtěla skupinu roztrhat.
Nakonec jste předjela ve finiši Francouzsku Jeánovou, ale ještě vás ze zadní pozice předstihla Finka Niskanenová. Byla šance ji udržet za zády?
Já o ní nevěděla. Najednou se tam vylíhla. A ona má finiš tak silný, že jsem neměla šanci.
V cíli jste poměrně dlouho zůstala ležet na břiše, nohy s lyžemi do vzduchu. Co se vám honilo hlavou?
Měla jsem smíšené pocity. Norky jsou v jiné dimenzi, na ty nebyla šance útočit. Tudíž jsem cítila euforii z pátého místa, prostě nádhera. Ale byla jsem totálně hotová. Měla jsem toho plné zuby. Člověk ve sněhu nemůže ležet dlouho, ale ochladila jsem se a byla vděčná alespoň za tu chvilku.
